Už je mi to tak trochu trapné, uveřejňovat stále věci ze starší tvorby. Díky důchodově časové dezorientaci jsem ani nepostřehla, že léto pomalu končí. Ale sousedovic Eliška, která se vrátila od babičky, mi to připomněla. Tak jsem se zase vrátila o mnoho let nazpátek, kdy mě vždycky koncem prázdnin popadala taková nostalgická nálada - že zase ta volnost, že opět jedna z nevinně pravidelných letních lásek, taky koupání a vůně lesa, nenávratně končí. Při jednom takovém rozpoložení, myslím, o prvních prázdninách na střední škole, jsem napsala níže uvedený text písničky, který se mi zdá aktuálním. K tomu přikládám pár fotek z letošního léta.
POSLEDNÍ DNY PRÁZDNIN
Já sčítám
poslední dny prázdnin
a vítám
ořechovou chuť
Když hlídám
sny babího léta
a vnímám
van Goghovu žluť
R: Teď prolétlo mi hlavou
jak pospíchá ten čas
a prázdninové lásky
už dávno si vzal ďas
I pavučina zlatá
mně nic neschovává
ještě pár dnů volna
si se mnou zahrává
Já čichám
vůni spadlých jablek
a přidám
do deníku stesk
Že sčítám
poslední dny prázdnin
a stírám
z dojmů matný lesk
R: Jenom mi nevykládej
že tahle tenká nit
může velká přání
každému vyplnit
Prý pavučina zlatá
snad štěstí nosívá
Ještě pár dnů volna
už víc mi nezbývá
