Také jste si toho všimli? V médiích velmi často vidíme a slyšíme zprávy typu: Sedmdesátiletý penzista byl okraden. Nikdo se nad tím nepozastavuje, ale odborníci, kteří se zabývají problémy kolem stárnutí populace, to označují za jeden z příkladů diskriminace.
Socioložka Lucie Vidovičová zpracovala manuál příkladů, jak se novináři a pracovníci v reklamě dopouštějí diskriminace starších lidí, aniž to tuší. Proč psát, že byl okraden sedmdesátiletý penzista? Copak píšeme běžně, že byl okraden třicetiletý prodavač nebo osmačtyřicetiletý produkční? Pokud krádež nesouvisí s jeho prací, nic takového se v médiích neobjeví. Prostě čteme, že byl okraden muž či žena. „Často je vyšší věk a to, že je člověk v penzi, zdůrazňováno v situacích, ve kterých tato informace nehraje roli a pro kontext zprávy vůbec není důležitá,“ upozorňuje socioložka. Stejně časté jsou podle ní obecné formulace typu staří lidé, penzisté nebo důchodci. „Výraz staří lidé je sociálně prázdná, nedefinovatelná kategorie,“ říká. „Důchodci jsou lidé pobírající starobní penzi, ale to zahrnuje osoby typu paní Nováková s devíti tisíci korunami průměrné dávky i pana Karla Gotta,“ upozorňuje.
A jsme u jádra problému: Píše někdo u jména Karel Gott to, že je důchodce? Nepíše. Tak proč to píše u paní Novákové, která byla okradena lumpem cestou do samoobsluhy? Byla to prostě žena, která šla do samoobsluhy a měla smůlu, že narazila na zloděje. Ale jak s tím souvisí, že je v penzi? Nijak.
Možná to působí jako malicherné šťourání ve slovíčkách, ale sociologové a psychologové se shodují, že právě toto jsou malé příklady ageismu, který v naší společnosti prostě stále je. A z něj pak vzniká všeobecný názor, že každý, komu je nad šedesát, je jiný, divný, více ohrožený lumpy, bezradný, bezmocný, prostě starý, a tudíž na obtíž. „Buďme také opatrní při zmiňování údajných faktů ohledně stáří a stárnutí,“ upozorňuje socioložka Lucie Vidovičová. „Indexy stáří nejsou totožné s indexem ekonomické závislosti. Tak jako ne všichni lidé od patnácti let nahoru jsou ekonomicky aktivní, ne všichni lidé po pětašedesátce jsou ekonomickou zátěží,“ připomíná.
Za další problém považuje to, že zatímco senioři tvoří procentuálně velkou část společnosti, o tématech, která je zajímají a která se jich týkají, že píše a mluví v médiích poměrně málo. Přitom – paradoxně – úspěšné jsou v poslední době právě televizní seriály, ve kterých hrají starší herci, jako například seriál Život je ples nebo Cesty domů. V tom druhém jde o popisování osudů velké rodiny a hlavní role tam mají například Alois Švehlík či Ladislav Potměšil. A starší divačky přiznávají, že se dívají hlavně kvůli nim.
Častým projevem ageismu v médiích podle socioložky je také to, že seniory bereme jako jednu homogenní skupinu, píšeme o nich, jakoby všichni lidé nad šedesát uvažovali stejně, měli stejné zájmy, stejné problémy. Což je samozřejmě nesmysl. I penzisté jsou bohatí a chudí, vzdělaní a nevzdělaní, sportovci a lenoši, umělci a chalupáři, prostě jsou rozdílní.
Takže žádná hra se slovíčky. Žádné hledání problému, kde není. V době, kdy vznikají organizace na podporu všech možných diskriminovaně se cítících menšin, je poněkud zvláštní, že se málokdo zabývá tím, jak se vyjadřovat v souvislosti s tak velkou skupinou populace jako tvoří lidé v penzi. Možná je to tím, že tito lidé za svá práva tolik nekřičí a své názory nedávají příliš veřejně vědět.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 8000 redakčních a čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
