Město se velmi dobře stará o květinovou výzdobu veřejných prostranství. Nejsem jistě sama, kdo sbírá z odkvetlých rostlin semínka. Jen nejsem tak pečlivá, abych si je pořádně popsala a označila výsevy. Vloni jsem také sbírala. A na jaře mi vyrostly zajímavé rostlinky. Stonky se vytahovaly do výše a u kořenů dřevnatěly, ale nic se nedělo.
Až koncem srpna se na stoncích objevily pupeny. Nějaký druh pupalky, ty jsem také sbírala, pomyslila jsem si. Ale z pupenu se nerozvinul žlutý květ, ale bílorůžový, lehounký a něžný. Čtyři okvětní lístky a z něj visí osm tyčinek s pestíkem do čtyř stran rozeklaným. Takový keř roste u kavárny nedaleko našeho domu a kvete po celé léto. Jednotlivé kvítky jsou lehce rozsety po tenkých větvičkách a jemně se kolébají se ve vánku.
Trochu pátrání a už vím od kamaráda, že je to Gaura - Svíčkovec Lindheimerův. Pochází ze Severní Ameriky, je to trvalka, v zemi má oddenek a snáší i sucho. Ovšem za pohnojení a zálivku je jistě vděčná. Vyžaduje propustnou půdu. Sama se množí samovýsevem, a tak vydrží na záhonku nebo v okrasném květináči mnoho let. Její růžové a bílé květy lákají motýly a včelky.
Už zase okukuji záhony ve městě a sbírám semena na příští rok.
