Dny dlouhé s vůní trávy pokosené,
ráno krásou kolem oči zarosené,
snídaně v trávě, či večer při ohníčku,
přes den se válet jen tak na sluníčku!
Léto milé, čím, že jsi? Vzpomínkou pod nebesy?
Co v mé mysli vytane, když sladké léto nastane:
Červené lesní jahody, co tolik voní,
miloučká kaplička poledne zvoní,
borůvkové koláče, co babička peče,
stařičký dědeček, co trávu v sadě seče.
Zurčení potoka a malé rybky v něm,
a mladé milence, co líbají se pod oknem...
Den plný slunce a noci plné hvězd,
není snad květin, které nechtí kvést,
nad řekou mlžný opar ranní,
když rybáři se splní jeho přání.
Ulice prázdné v útrobí měst,
ke hrázím rybníků necháme se vést.
A letní bouřka pozdraví nás zdáli,
když samo léto poněkud nás šálí.
Snad žádná jiná doba, žádný jiný čas,
není tolik veleben, nemá tolik krás.
Modré je nebe, zlatý slunce jas,
rudé máky v obilí vždy dostanou nás.
Na zelených pastvinách ovečky se pasou
a mladý muzikant táhne se s basou.
Svatá Anna vlády se ujala,
Annenská pouť právě teď začala,
střelnice, kolotoč, všude je vřava,
tak správně vypadá léta oslava!
Ve snách nás lákají modravé dálky,
v písních nás unáší ty mořské bárky,
písničky v uších dlouho nám znějí,
ty, které o létě, o lásce pějí,
Tak vítej léto, vítej tu zas,
teď právě přišel zase tvůj čas,
čas prázdnin, čas růží, čas jenom tvůj,
tak chvíli zůstaň, tak chvíli stůj!
