V září listí zvolna žloutne, kraj je celý zbarvený.
Jak kdyby vzal malíř plátno, štětec a vymaloval je těmi nejzářivějšími barvami.
Říjen v přírodě a v lese dohlíží na nový rod.
Jelen s laní se hrdě nese, vedle sebe, krok co krok.
Listopad se smutně kloní, k přírodě i ke kraji.
Sychravý čas, ticho v urnovém háji...
Na Dušičky vzpomínají všichni, kde někoho mají
a o týden později Martin přijel na bílém koni,
sněhové vločky se na obloze honí a líbají nás na tváři.
V prosinci se asi lidé mají rádi nejvíce.
Jsou tu svátky štěstí, míru, jsou tu klidné Vánoce.
V přírodě je tolik krásy, že ji musíš míti rád,
ať je leden, květen nebo smutný listopad.
Jen to nechme na přírodě, ta si sama poradí,
že i bez malířových temper přírodu si obarví
těmi nejpřirozenějšími barvami.
