Dnešní vztahy nastupující generace a odcházející generace se nijak neliší od pohledu do minulosti. Jen snad je v popředí bezohlednost a neznalost nějaké tolerance a úcty. To je však bohužel mezera ve výchově.
Jestli to je rodina nebo škola, to je otázka pro odborníky. Někoho napomenout na veřejnosti, je velmi nebezpečné. Je to považováno za omezování. Některé pojmy by bylo dobré řádně vysvětlit.
Doba je hodně rychlá a přetechnizovaná. To vede ke zvýšené nervozitě a neadekvátním reakcím. Můj postřeh z MHD.
Do celkem plného dopravního spoje přistoupil starší pán. Byl v obleku, upravený a choval se slušně. Jen zůstal stát u dveří. Nebylo tam místo na sezení a nikdo ho nepouštěl. Při vystupování mladého člověka jsem slyšel, jak toho pána slovně odsoudil. Stál uprostřed dveří a zavazel. To je sice pravda, ale možná byl rád, že vůbec stojí. On ten pohled na věc má vždy dvě strany. Možná, až tomuhle mladíkovi bude kolem 70-ti, také bude rád, že je. Jenže bude další mladá generace, ta bude ještě dravější a ta ho třeba i povalí, protože jen zavazel. Takových střípků by bylo mnoho. Je to jen náznak vzájemného respektu. Jsou i výjimky. To je dobře. Jezdím občas i na venkov a tam je to ještě docela dobré. Lidé se tam znají, a tak se k sobě chovají slušně. Je možné, že je v tom i trochu strachu, ale viděl bych to spíše na města. Tam se lidé jen potkávají a nikdo nikoho nezná. Většinou lidé neznají ani nikoho v domě, kde žijí. Možná jen ty VIP.
Jen pro pořádek, nejsem ještě důchodce a nikoho se nezastávám. Jen by bylo možná dobré otevřít oči.
Pevné nervy pro obě generace.
Bořek
