Po poledni jsem se tramvají vracel domů. Nečekal jsem nic jásavého ani povznášejícího. Dopadlo to ještě hůře! Tramvaják jel pomal. Náhle se ozvala rána a začalo prudké brzdění. Náš přední vůz vyboural do stříbrného mercedesu.
Řídil ho bohatý sedlák ze Středočeského kraje. Netušil, že středem úzkých pražských ulic vedou i tramvajové koleje, a že po nich jezdí 40-ti tunové tramvaje, v obou směrech! Mercedes je sice tvrdý, tramvaj ale také! Nabrala osobák přímo do sedadla řidiče.
Hned byl dopravní poprask v metropoli. V pár minutách přijelo 10 hasičských vozů, 10 sanitních vozů, 10 dispečerských vozů dopravních dispečerů a 10 policejních vozů. Majáky blikaly na všechny strany, kolem havárie pobíhalo asi 150 uniformovaných zřízenců. Vylitý benzín ale nehořel.
Policejní vysílačky hlásily, jeden lehce zraněný, jeden těžce raněný. Policie obtáhla místo policejní páskou. Hasiči odkláněli osobní auta, bylo všude neprůjezdno.
V televizi se teď díváme na záchranářské akce, vyprošťování šílených zřícených horolezců v USA. Také tam se záchranou akcí mají dost práce, včetně transportu pomláceného do nemocnice, helikoptérou.
Zde vyprošťování těla z auta také trvalo hodinu. Tramvaj a auto byly blízko u sebe. Tramvajáka odvezla policie k výslechu. Dopravní dispečer usedl na jeho místo a pár metrů dopředu popojel. Pak už byl mercedes přístupný ze všech stran, hasič vyvrátil jeho přední dveře. Dovnitř vlezli saniťáci a hasiči, nebylo ale vidět, co to tam dělají.
Po hodině už vše probíhalo jako při katastrofách ve Formulích 1. Naši hasiči vytáhli červenou zástěnu, tak jsme nic neviděli, ani profesionální žurnalisté nemohli fotografovat ani filmovat. Tělo pak zakryli zlatou folií, včetně hlavy. Viděli jsme jenom podrážky raněného.
Z vysílaček se ozvalo, zametáme – končíme.
Následující myslím vážně:
Vesničané, nejezděte ani se nestěhujte do Prahy; město je přelidněné a smrtelně nebezpečné !!!
Další milion dosídlenců se sem už nevejde !!!
Pražský magistrát vám informace nedá, sám je přeplněn přistěhovalci a svými příbuznými !!!
P.S
Také jsem se v dětství rád vozil na žebřiňáku, taženém volským potahem. Byla ale jiná doba a skoro žádná doprava.
