Tak je to tu. Rok s rokem se sešel, a to malé prťavé, svůdně oblečeno do bílé halenky, slyšící na jméno Ježíšek, a doba, jež se nazývá vánoce, jsou za dveřmi. V posteli večer se dostávám ve spaní do rotace nad nočním přemýšlením na téma Helenka a dárečky pro ni. Říká se, co nenajdeš a nevíš, najdeš na netu. Ale kromě úchvatných reklam na ty nejlepší půjčky, leasingy a hitu EEP žádný slušný tip na dárek.
Po dlouhé úvaze a stání před zrcadlem jsem se loučil se životem a sám se sebou, neb kolega z práce mi dal úchvatnou radu, projít se jen tak obchodním centrem a ono mě něco praští přes nos. Myslel jsem na to celou noc. Po tom všem, co jsem slyšel v práci od kolegů a kolegyň, kteří přežili to šílenství v obchodech, jsem stál u toho zrcadla a dumal, jak to navléci, aby Helča neměla podezření z toho, kam jdu bez ní. No, a jelikož mě hodně lidí zná, že k humoru nemám daleko, tak jsem jí navrhl, že se podívám do obchoďáku, kde mají ty smrčky načančané vánočně, hraje hudba, pod smrčky jsou i hezky zabaleny dárečky, a možná nějaký je určen pro mě. Aby ten chlapský nápad byl podložen drsnou realitou, navrhl jsem, že když tam budu, tak něco koupím domů, co v kuchyni chybí.
Těch pár věciček mě nezabije. Dostal jsem pusu, Helenka si sedla ke stolu, vzala blok a začala psát. Mezitím jsem se oblékl, načančal se, kdybych potkal ježíška, ať se nelekne, ale Helča pořád kmitala po kuchyni a dělala generální inventuru po šuplikách, špajzu, mrazáku, ledničce, a pečlivě cosi zapisovala. Mně to nevadilo, ale když byla na stránce 259, stopnul jsem to, že na kamion nemám řidičák. Takže se vše smrsklo na 8 položek, a hurá, nasedl jsem do auta a jel do obchodního centra. Byla sobota, a tak jsem po 50 minutách hopsání, troubení kolem dohopsal k obchodnímu centru. Tam všem bylo k vánocům umožněno vykonat okružní jízdu kolem centra po parkovišti a ne jednou, v soutěži o místo k zaparkování. Po 7. okruhu jsem na jedno narazil a zaparkoval.
Následovala další okružní cesta po parkovišti. Nikde nebyly nákupní košíky. Lidi, co nakoupili a šli k autu, měli tu čest, že k nim byl vždy přidělen čestný doprovod k vozu, lidí, kteří též jako já slídili po košíku, vyčkali, až se nákup přemístí do vozu, a čapli prázdný košík a hurá do centra. Tak jsem je napodobil. Postarší dáma si myslela, že ji chci přepadnout, ale po slovech, že ji vyprovodím k vozu, pomohu naložit nákup a vezmu si košík, souhlasila. Poděkoval jsem, pomohl s vykládkou, a dal jí na rozloučenou 10 Kč. Paní se usmála, vytáhla dlouhý seznam koupených věcí od pokladny a řekla: Když je ten ježíšek a vánoce, proplatit by to nešlo? Smáli jsme se hezky dlouho a popřáli si vše nej.
No, zkrátím to. Lidí jak much, předjížděli mne zprava zleva, bourali do mě, uličky ucpány stojícím davem, a o přednosti jízdy s košíkem a pravidlu pravé ruky nemluvě. 4x jsem zabloudil mezi regály, neb byla provedena přestavba, a konečně jsem u auta předal košík českému Ukrajinci a dojel domů.
Ale zase se vrátím k tomu, co jsem psal na začátku. Ten můj humor. Vytiskl jsem si totiž ten seznam od Helenky, napsal pod něj dodatek a nechal si to potvrdit. U recepce na mě koukali jak na … ale pak si to dáma přečetla a chechtali se všichni za pultem. Prý mám chodit častěji. Ale vždyť tam je vše po pravdě napsáno. Nebo snad ne? Jo a otázka dne. Už pro mne máte dáreček? Napište a já se 24.12 zastavím. Drzý chlap, co?
