Jak jsem slíbil, tak činím. První příhoda zpoza drátů na hranici mezi Československem a Rakouskem u Hrušovan n.Jev. je poněkud úsměvná. "Péesáci", jak se jim v té době říkalo, tak jako běžný smrtelník "pošilhávali" po tom, co přináší kapitalistický systém, zabydlený v Rakousku, se vším všudy. Největší příležitost k tomu měli ti vojáci, kteří "patrolovali" přímo na čáře a sousedy viděli třeba pracovat na poli. Bylo samozřejmě přísně zakázáno, aby s nimi navazovali jakýkoliv kontakt, vzájemné hovory tím tuplem.
Konkrétní hraniční čára byla vyznačena pouze hraničníky a i na její druhé straně sloužila rakouská pohraniční stráž, ovšem víceméně formálně. V určitých vzdálenostech byly na rakouské straně postaveny jakési přístřešky, aby voják mohl přečkat nepříznivé počasí. Zákaz nezákaz, někteří vojáci, jak už to mezi mladými bývá, tajně navázali vzájemná přátelství a brzy se dostavil i výměnný obchod. Do přístřešku putovaly z rakouské strany už hodně ošoupané časopisy Play Boy a oplátkou za ně z naší strany několik lahví Prazdroje. Jak dlouho se mohli na rotě těšit z pravidelného prohlížení německé verze tohoto časopisu, není známo.
Přišel však čas nenadálé kontroly na pokojích roty a při ní k odhalení značného nepořádku na ložnicích. Velitel zuřivě "trhal" povlečení z postelí a najednou zpod jedné matrace vypadlo několik Play Boyů v plné své kráse. Mimořádná událost! Okamžitě začalo vyšetřování a už druhý den vyšla na světlo boží skutečnost, odkud časopisy pocházejí a jakou cenou jsou placeny. Velitel roty si nebral servítky a jeho slova jsou neopakovatelná. Celá skupina vojáků "bručela" měsíc v base, ovšem ostatní je právem považovali za doslova kaskadéry. No ale i tak to byla příhoda, o které se mluvilo široko, daleko. A měla pokračování.
Důstojník, který časopisy zabavil, neodolal a ukryl je v nejnižším šuplíku svého psacího stolu. Čas od času nakoukl, povzdechl a uložil je zpět. Po určité době došlo ke stěhování kanceláří a pracovní četa, složená z několika příslušníků, stoly přenášela z jedné kanceláře do druhé. Zvědavost vykonala své a hoši se trochu pohrabali v šuplících a ejhle, v tom nejnižším svazek Play Boyů, o jejichž neblahé historii věděl i ten poslední na rotě. Svazek nahradili tučným svazkem Rudého práva, Play Boye zabalili a poslali poštou na adresu onoho důstojníka. Všichni se pak divili, že z drilu, který měl tento důstojník víceméně v krvi, zůstal jen slabý odvar.
