K napsání článku mě inspirovala diskuze na chatu, kde jedna z diskutujících zastávala názor, že podnikatelé (hostinští či restauratéři) mají právo si rozhodovat o tom, zda se v jejich podnicích bude či nebude kouřit. Odpověď má dva konce, tak jako nadpis tohoto článku. Podle mého názoru, i když žijeme v demokratické společnosti, tak v ní platí zásady ohleduplnosti k druhému jedinci, právo zaměstnance pracovat pokud možno v čistém a netoxickém prostředí. A to se těžko dá naplnit v hospodě plné zápachu z cigaretového kouře. Samozřejmě každá strana má svoje argumenty a jsem ráda, že v naší společnosti zvítězil zdravý rozum a 31. května t.r. se zařadíme po boku vyspělých zemí mezi tzv.nekuřácké. Dovolím si proto vrátit se trochu do historie tabáčnictví.
Ve středověku to vypadalo jako magické dobrodružství, kouřilo se jim z hlavy. A ten závratný pocit, když nikotin zasáhl mozek.
Tehdy z hlediska zdravotního o nic nešlo, nekouřilo se tolik, aby to znamenalo nějaké dramatické změny na zdraví. Ani první hotově prodávané cigarety v. roce 1861 v Londýně nezaznamenaly nějaký poprask.To hlavní přišlo až koncem 19. a počátkem 20. století, kdy díky rychlé strojové výrobě .cigaret se kouření masově rozšířilo .A i tehdy se ještě celkem nic nedělo - to až za 30-40 let se kouření projeví na zkrácení žiivota. Jinak řečeno, než zabije.
"Kouřením zabita", možná se zdá toto slovní spojení trochu neobvyklé a řeknete mi, že jsem to přehnala, ti lidé přeci umírají na rakovinu, na infarkt, Kouření samo o sobě nezabíjí, ale svým způsobem pouze přispívá? Nenechme se mýlit. Zabíjí, stejně jako když je někdo zastřelen, neříkáme, že zemřel na vykrvácení. Ve všech vyspělých zemích to najdete na krabičkách cigaret.SMOKING KILLS.
V tabákovém kouři bylo odhaleno přes šedesát látek s karcinogenními účinky. Tyto látky jsou obsaženy přímo v tabáku, nebo vznikají během hoření. Vznikají převážně jako malé částečky a jsou to látky jak organického tak anorganického původu. Samotný tabákový kouř je zařazen do seznamu karciogenů třídy I.A. Tedy s nejvyšší nebezpečností. Mezi nenejbezpečnější látky patří metanol, čpavek, kyanovodík, toluen a další. Tyto látky jsou rakovinotvorné. Na celkové úmrtnosti se kouření podílí 17-19 procenty.
A vrátím se tedy na začátek mého článku, který se týká hlavně tzv. pasivních kuřáků - zaměstnanců různých pohostinských zařízení, barmanů, servírek a dalšího personálu.Tito zaměstnanci musí nedobrovolně dýchat tabákový kouř. Tento kouř vdechovaný při pastvním kouření pochází jednak z doutnajícího konce cigarety mezi dvěma potáhnutími a jednak je vydechován kuřákem. Na pasivní kouření zemře v naší zemi ročně cca dva tisíce lidí. Inhalace tabákového kouře vede zejména ke zhoršení chronických onemocnění, k urychlení civilizačních chorob jako jsou nádory či ischemické choroby.
Senát ČR schválil tzv. protikuřácký zákon". Naše země už tedy nebude skanzenem v Evropě, ale naopak přijetím tohoto zákona vstupujeme mezi vyspělé evropské státy. Procestovala jsem mnoho zemí a vím, že např. Itálie, Španělsko a další již tento zákon v minulosti přijaly. Trochu jsem tomu z počátku nevěřila, protože právě tyto země patřily mezi země, kde snad kouřili všichni obyvatelé. Pamatuji, když jsem v devadesátých letech létala do zahraničí, vždy se mě u výdeje palubního lístku ptali, zda chci kuřáckou či nekuřáckou část. Kouřilo se vždy na zádi letadla. První nekuřácké lety u nás zavedl pan Fischer. Na palubách jeho modrých letadel prostě kouření zakázal a nakonec dnes je to naprosto samozřejmé. Dnes jsou veškeré lety nekuřácké.
Osobně si myslím, že je na každém z nás, zda bude či nebude kouřit, pít či nepít alkohol a dělat jiné věci, které ohrožují náš život. A že nebudeme svým kouřením ohrožovat životy těch druhých. Tím mám na mysli "pasivní kouření". Pasivním kouřením jsou ohroženy zejména děti, které mají za rodiče kuřáky. V panelových domech bývá zase nešvarem kouření na balkonech, kdy tabákový kouř otravuje život ostatním spolubydlícím, či kouření na plážích atd. Zákon nemůže postihovat veškeré nešvary. Záleží vždy na ohleduplnosti kuřáků k nekuřákům. To už bohužel tento zákon neřeší.
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Použitá literatura: Champan S. - Doktors who smoke, Mortality from smoking. citát od J.S. Milla
