O barvitosti češtiny bylo samozřejmě psáno mnohokrát a spolu s těmi, kteří se jí zabývali, i já tvrdím, že je opravdu jazykem s nepřebernými vyjadřovacími možnostmi.
Odjakživa máme tendenci se srovnávat s někým jiným. Jsme mladší, starší, větší, silnější nebo chytřejší, máme větší byt, bydlíme ve stejné ulici, možná jsme někomu podobni. Podobnost a srovnávání je v lidové mluvě už po staletí dáváno do souvislosti s věcmi i přírodou. Někdo je statný jako buk, štíhlý jako topol, má oči jako pomněnky, vlasy jako len, ale také zuby jako noty na buben, hlásek jako vlásek nebo ruce jako lopaty. Ale napadlo vás už, kolik v našem jazyce existuje srovnání nás, tedy Homo sapiens, s živočišnou říší?
Připomeňte si teď se mnou některá barvitá znázornění vlastností, povahy nebo situačního jednání na bázi porovnání se zvířaty.
Někdo z nás je:
chytrý jako liška, pyšný jak páv, bázlivý jako zajíc, hladový jak vlk, drzý jako opice, silný jako býk, tvrdohlavý jako mezek, pilný jako včelka, mokrý jako myš, pomalý jak hlemýžď nebo želva, lehký nebo přelétavý jako motýlek, dotěrný jak hmyz, jedovatý jako zmije, čilý jako rybička, těžký jako slon, moudrý jako sova, věrný jako pes, mlsný jako kocour nebo koza, zrzavý jako liška, hubený jak žížala, špinavý jako čuně nebo prase, líný jak veš, vyplašený jako koroptev, slepý jako kotě, chudý jak kostelní myš
Někdo má:
oči jako ostříž, uši jako rys, ruce studené jako žába, vlasy jako havran, nohy jako srnka, krk jak žirafa nebo labuť, zadek jako valach, prasečí očička, kočičí oči, liščí nos, oslí uši, mroží knír, býčí šíji, koňské zuby
Někdo dělá následující:
nadává jak špaček, řve jak tur, kroutí se jako had, zpívá jako slavík, štěká jako pes, bručí nebo chrápe jako medvěd, spí jak jezevec, skáče jako koza, běhá jako fretka, pohybuje se jako slon v porcelánu, dře jako kůň nebo soumar, brečí jako želva, plave jako ryba, škrábe (píše) jako kocour, stojí jako beran, mlčí jako ryba, krade jako straka, řehtá se jak kůň, zívá jak krokodýl, kolíbá se při chůzi jako kachna, třese se jak ratlík, točí se jak holub na báni, kráká jako vrána, páchne jako tchoř, špačkuje, vejrá, zvlčí, papouškuje, opičí se, kočičatí se, syslí nebo křečkuje
A co, když se o někom (už bez srovnání, ale přímo) řekne, že je:
vůl, osel, slepice, husa, tele, svině, zmije, hyena, koza, kráva, kobyla, kanec....?
I to však vymysleli lidé pro názornost. Rozloučím se s přáním, aby pánové byli označováni nejlépe jen jako lvi salonů a dámy zůstaly za všech okolností kočkami, a budu se těšit na další příklady.
