Již od dětství mne provázeli psi. Vzpomínám si například na kólii, která se mnou hrála kopanou a nosila míč k noze. Nebo čuvač, byl velký jako já, dala jsem si jeho packy na ramena a tancovala s ním.
Později přišla tzv. éra jezevčíků. Nyní mám dvě fenky křížence, mámu s dcerou. Jsou staré 7 a 2 roky, jménem Sendy. Nemohou bez sebe být a co má jedna, musí mít i druhá. Třeba hladím mladší a starší čumákem mně nadzvedne ruku na své tělo, nebo obráceně, tahá mne za rukáv s rukou pryč a štěká. Když přicházíme třeba s nákupem, tak skáčou metr vysoko a přinášejí boty. Musí se dávat pozor, aby se přes ně nepadlo. Mají výhodu, že máme zahradu, tráví celé léto venku.
Teď v zimě mají "pelech" v kotelně, občas je pustíme dovnitř. Samozřejmě psi se v dnešní době mají lépe (granule, taštičky, paštiky, veterináře, střihání). Máme je pro upozornění (štěkáním) na kohokoliv příchozího a pro radost.
Příspěvek je součásti Tématu týdne o domácích mazlíčcích. Chovali jste nebo chováte doma nějaké zvířátko? Sepište své zkušenosti na portál i60. Vyhrát můžete malý dárek. Téma týdne trvá do 12.2.2017.
