Své pozvání uvedu slovy Františka Halase. „Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti“. Mým rodným krajem je Moravský kras a domov jsem měla ve městečku Rájec – Jestřebí, které leží v údolí řeky Svitavy. Nebudu vzpomínat, jen uvedu místa, která stojí za návštěvu. A místa, kam se ráda vracím, uvidíte ve fotogalerii.
Zámek Rájec nad Svitavou – knihovna s 60 000 svazky, sbírka orientálního porcelánu, obrazárna s díly holandských a vlámských mistrů a zámecká kaple. V zámeckém parku je řada vzácných dřevin a tři rybníčky.
Boskovice - zámek rodu Mensdorff-Pouilly, zřícenina boskovického hradu a židovská čtvrť.
Zámek Lysice - barokní stavba se zajímavými interiéry a zámecká zahrada s promenádní kolonádou.
Punkevní jeskyně – mohutné dómy s krápníkovou výzdobou, plavba na lodičkách po podzemní říčce Punkvě, dno propasti Macocha.
Sloupsko – Šošůvská jeskyně - největší zpřístupněné jeskyně v České republice, dvě podzemní patra dómů a chodeb s výškovým rozdílem 60 metrů.
Mezi méně známé patří jeskyně Balcarka, Kateřinská a Výpustek.
Křtiny, Sloup v Moravském krasu a Vranov u Brna – poutní místa.
Začínala jsem slovy Františka Halase, tak jeho slovy budu i končit. „Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i po slepu vrátím.
