Tak jsem se zamyslela nad pojmy "sváteční" a "všední", které nás provázejí životem od narození až do stáří našeho bytí. Co znamená slovo svátek či sváteční? Sváteční chvíle našeho života jsou velmi řídké, oproti všedním zážitkům, které jsou četnější a samozřejmější. Jenže to tak nemusí vždy být, i ve všední dny se dá prožít něco nevšedního, třeba už zrození nás samých, ne každý z nás se narodí ve svátek nebo v neděli, to bývá potom pro jeho blízké ten správný sváteční okamžik.
Já osobně si myslím, že takových svátečních dní v roce je daleko více, než nám dovoluje kalendář. Když máme doma prvňáčka, jeho první den ve škole je svátkem pro celou rodinu, něco pro něho končí, ale něco důležitého začíná. Každých půl roku nám děti přinášejí výsledky své práce a my je za to odměňujeme podle zásluhy. Také si vzpomínám na svá školní léta, kdy jsem se těšívala na konci prázdnin už do školy, byl to pro mě taky den skoro sváteční.
Pro zamilované je svátkem celý měsíc květen, ne jenom jeho sváteční začátek, opěvuje se Máchův Máj a dvojice toulající se po Petříně vzdávají hold opěvovateli té pozemské lásky. I my ostatní pociťujeme sílu májového večera a vzpomínáme na časy dávno minulé, kdy jsme se ve dvojicích procházeli ruku v ruce po Petříně a jiných láskyplných místech.
A co třeba svátky sportovní, kdy lidé zapomenou na zlobu i hádky a všichni fandíme našim reprezentantům, ať už je všední den či neděle a je nám i jedno, co je to za sport, my držíme všichni pospolu a fandíme prostě „našim“! To nejsou žádné všední okamžiky, ale to jsou právě ty sváteční chvíle v jinak tak všední dny.
Přeji si, aby těch svátečních chvil bylo v našem životě co nejvíc, třeba právě v úterý nebo v pátek, všedních dnů máme přece jenom pořád více, ale takový sváteční okamžik v jinak všední den není vůbec k zahození.
