Když jsem se vdávala, byla jsem zamilovaná jako každá jiná. Rozhodně jsem neuvažovala, že já bych byla jednou z těch, které by se rozvedly. V každém manželství se občas zamračí a je nějaká bouřka. Zvládnout se dá hodně a záleží na toleranci, ale jednoho dne hrnec přetekl a hádky byly na denním pořádku. Měla jsem tři děti, vždy dva roky po sobě.
Manžel začínal pít, utrácel peníze a navíc začínal být žárlivý. Chodila jsem do práce, ale na manžela přestávalo být spolehnutí. Právě děti byly důvodem, že jsem se snažila manželství udržet. Dva roky před mým zásadním rozhodnutím se rozvést jsme absolvovali manželskou poradnu, ale nic nepomáhalo. Ale když mne jednou ve své žárlivosti napadl, bylo rozhodnuto. V době, kdy se rozvody, kde byly děti, táhly rok nebo více, já byla rozvedena za měsíc.
Bylo mi 33 let a vůbec jsem nemyslela na důchod, ale na to, aby se měly děti dobře. Vím, že jsou manželství, která se rozvádí pro maličkosti, ale jsou i taková, kde opravdu není vhodné v manželství setrvávat. Byla jsem vdána 10 let a dva měsíce.
Od 37 let jsem chodila k soudu jako přísedící zrovna k takovým případům. Proto vím, o čem mluvím. U každého rozvodu by se mělo zvážit pro i proti a nikoli jenom to, jaký budu mít důchod.
