Teprve v mém pozdním důchodovém věku jsem se prvně odvážil pustit do jeho pečení. Recept jsem nalistoval v prvorepublikové knižní kuchařce. Musel jsem si ho přečíst třikrát, než jsem jeho deskriptivní geometrii pochopil!
Horní a dolní pláty byly jednoduché. Složitý byl ten barevný střed. Těsto jsem musel obarvit potravinářskou červení, modří a zelení. To vše naplácat na plech, do placatých trojúhelníků. Trochu jsem modř a zeleň připálil, do hněda. Pak ty jednotlivé barvy nakrájel na kostičky.
Netušil jsem, jak silný barvící efekt má zvláště potravinářská červeň! Bílou kuchyňskou linku jsem měl rudou, zelené kalhoty také.
Pak jsem šel narovnávat jednotlivé bílé kvítky kvetoucího hyacintu, ty také zůstaly rudé! Ani genetik J.G.Mendel by se za mou novou a tak rychlou odrůdu nemusel stydět!
Nasypal jsem barevné kostky na spodní plát těsta a zalil punčovou trestí s tou rumovou. Zdálo se mi to málo vlhké, a tak jsem vše ještě zalil pitnou vodou. Vršek jsem pomazal koupenou jogurtovou polevou. Vše nechal mokvat v lednici, přes noc.
Druhý den jsem to krájel dle návodu horkým mokrým nožem.
Nijak mi mé dílko nechutnalo, nebylo takové, jako od vystudované cukrářky!
Příště si na ten dobrý raději zajdu do cukrárny!
