Nic povznášejícího jsem od tohoto odpoledne nečekal. Metropole je na úzkých chodnících přelidněna, vozovky jsou neprůjezdné, množstvím aut!
V tento poslední pracovní den se na ulice vyvalí všechny „živly“ města! Během týdne jsou ukryty v domech či v kancelářích. Do ulic a městské dopravy se vyvalí venkovští policisté s objemnými taškami špinavého prádla, určeného k vyprání doma ve vsích, u maminky. Vyráží ženy s dětmi v kočárcích, revizoři MHD, slepci, důchodci o berlích pro nákupy jídla, školáci, vozíčkáři, páchnoucí bezdomovci, šílenci, viditelně znetvoření invalidé, psi, a vesničané s objemnými nákupy.
Tentokrát tomu bylo stejně jako i jiné pátky, možná i trochu divočeji…
Již na chodníku před metrem se za mnou ozvaly výkřiky „prr, prr, prr“! To se šílenec za mnou dožadoval mého předběhnutí. Raději jsem bláznovi uhnul z cesty a otočil hlavu na druhou stranu.
To jsem ale neměl dělat! Šla tam, za bílého dne, mladá žena. Měla tak obrovskou dolní čelist, že zbytek lebky nebyl skoro viditelný! Byl jsem zhnusen.
Ještě to nebylo to nejhorší! Předběhla mě mladá žena, nepohledná, s tváří vyjadřující napětí. Chůzi měla nejistou, vrávorala do stran, k okrajům chodníku. Nebyla to ale opilecká chůze! Pár metrů přede mnou se to stalo. Zpod její sukně se na chodník vyvalily litry tekutiny. Nechápal jsem to, pak mi došlo, že jí asi začíná porod, za chůze! Vyvalila se plodová voda. Chtěl jsem jí pomoci, aspoň podepřením její chůze. Rozběhla se ale dopředu, vběhla do jednoho nejbližšího činžáku. Tam asi, na schodišti, porodila snad i živé dítě! V dnešní době rizikových těhotenství to je vidět jen zřídkakdy…
Šel jsem se uklidnit do pražského metra. Bylo v tento den opět přecpané lidmi. Byly v něm dva kočárky, s kojenci. Před ně si ale položili venkovští policisté tašky se špinavým prádlem. Nastoupil slepec a přes brašny s jejich prádlem se zřítil do jednoho kočárku, s nemluvnětem. Pak se do vozu ještě prodrala těžká penzistka se dvěma berlemi. Klopýtla o v kočárku ležícího slepce a zřítila se do toho druhého kočárku!
Ještě se třesoucí jsem dojel na rodný Žižkov, zamkl dveře na dva západy a zamkl i dvoje balkónové dveře! Pustil jsem si rádio a uklidňoval se až do sobotního dopoledne.
P.S.
Ještě, že ten den nebyl v „akci“ žádný exhibicionista!
