Tohle vyprávění není o mně, ale je to příběh z mé rodiny, není vymyšlený. Začal už dávno, už koncem osmdesátých let minulého století. (To zní hrozně, když si uvědomím, že já se narodila v jeho první polovině).
Tenkrát byl jeho protagonista, říkejme mu třeba Míra, na vojně v jednom lázeňském městě a seznámil se tam s dívkou, hezkou blondýnkou, které dáme v příběhu jméno Dana. Láska jako trám, slovy písně…“chodili spolu z čisté lásky“. Dana už byla i v rodině Míry na dovolené, Mírovi rodiče navštěvovali rodinu Dany. Ta láska ale po roce nezůstala bez následků, nikdo v tom však neviděl žádnou katastrofu, naopak všichni se těšili na tušeného dalšího člena rodiny. A pochopitelně se začala plánovat svatba. Jenže...
...Dana si z ničeho nic postavila hlavu, že se vdávat nebude, že Míru nechce, že chce být svobodnou matkou, odmítla komukoliv sdělit důvod svého rozhodnutí, s Mírou odmítla jakýkoliv kontakt, nekomunikovala s nikým z jeho rodiny, ale ani s tou svojí o tom nechtěla mluvit, nic vysvětlovat, prostě trvala na svém.
Pro Míru to byla hrozná rána, měl Danu moc rád a na svého potomka se těšil, s Danou ale prostě nehnul, ta se zkrátka zaťala a ne a ne a ne…… Tak jen čekal a doufal, že až se narodí jejich dítě, tak Dana změní názor. Ne, nezměnila. Narodila se jim dcerka Katka, Míra ji však viděl jen jednou, když jel na úřad potvrdit své otcovství. Přes všechny snahy obou rodin urovnat vztah obou mladých lidí, odmítala Dana veškeré diskuze o tom a navíc odmítala i styk s Mírou a jeho rodinou. V důsledku toho ji začal Míra podezírat, že si našla někoho jiného, s kým chce žít. Rozčarován a zklamaný odešel do civilu, vrátil se domů a dál čekal, jestli se přece jen Dana nerozmyslí. Nerozmyslela, spíš naopak, odmítala jakýkoliv kontakt, návštěvu, prostě Míru i jeho rodinu úplně odstřihla od sebe i od malé Katky. Výbavičku pro malou od Míry a jeho rodičů sice přijala, při jejich návštěvě u ní ale děvčátko ukázala jen ze dveří pokoje do chodby, kde nechala návštěvu stát.
Byla to návštěva na dlouhá léta poslední. Časem se k Mírovi od jeho kamaráda z vojny, který se oženil s Daninou kamarádkou, donesly zprávy, že Dana žije s vedoucím obchodu, ve kterém dříve pracovala, a spolu vychovávají malou Katku.
Míra přestal čekat na zázrak, našel si partnerku, pořídili si spolu dvě dcerky – Zlatku a Lenku, a protože mu bylo řečeno, že Katka vůbec netuší, že Danin partner není jejím otcem, nechtěl Míra té malé a vlastně ani Daně komplikovat život vnucováním svých návštěv. Výživné pro Katku posílal pravidelně, nikdy už ji ale neviděl a stesk po ní mu pomáhaly zahánět jeho dvě další dcerky.
Pokračování příště
