Jako správní železničáři jsme asi před dvaceti lety vyrazili železničním vagonem, pro tyto účely přispůsobeném, do tureckého Istanbulu na jakýsi výlet. Jedlo se i spalo ve vagonu, pak se spalo dvě noci v hotelu a tři dny jsme poznávali a užívali si tohoto mimořádného města na rozhraní Evropy a Asie.
Navštívili jsme Velký bazar, udělali exkurzi do kožedělné dílny, jejíž majitel měl za ženu Češku, prohlédli jsme si mešity a pozorovali rituály místního obyvatelstva. Večer jsme se dostali na asijské straně do blízkosti "stánku lásky", ale když se zjistilo, že naši chlapi mají s sebou ženy, tak nás místní "ochranka" odehnala.
Na bazaru nás překvapilo velké množství zboží všeho druhu, ale nejvíce se kupovalo zlato a kožené věci, rituál smlouvání si místní obchodníci nenechali ujít, tudíž šikovný smlouvatel někdy koupil velmi výhodně, každý si koupil něco od zlata, něco od kůže, dárky pro děti a přátele, prostě jsme si všichni přišli na své, viděli jsme nevídané a shodli se na tom, že je to úplně jiný svět než ten, v kterém jsme doposud žili.
Doba pobytu se ale naplnila a my plni dojmů jsme se už těšili domů a spěchali do "našeho" vagonu, který nás měl odvésti přes několik zemí k nám domů. Vagon už byl přistavený na jistém instanbulském nádraží, tak jsme se uvelebili a čekali trpělivě na odjezd, ten se ale nekonal, tak jsme různě lelkovali, vykukovali z oken a podobně. Po delší době, to už jsme byli docela nervózní, jsme viděli, že z protisměru přijíždí vlak, na který jsme asi čekali, nebyla prostě volná vlaková cesta pro náš vlak, tak jsme se uklidnili, že už pojedeme, vyvalili jsme se do oken, z oken přijíždějícího vlaku mávali lidé, tak jsme taky začali mávat a já jsem v té chvíli poznala, že na nás mávají vlastně naši sousedé, se kterými sousedíme zahradami, taky železničáři, které ale doma vídáme jen zřídka a pak se potkáme na nádraží v Instanbulu.
Později jsem se dozvěděla, že oni dělali jiným železničním vagónem Řecko -Turecko a do Instanbulu se vlastně zajeli jen na skok podívat, ale přijeli tam právě ve chvíli, kdy my jsme odtaď odjížděli, tak jsme se mohli v tomto místě pozdravit, z vlaku do vlaku,pěkně po sousedsku!
