K zamyšlení...
Přítel přišel do mého domu na kávu, sedli jsme a mluvili o životě. Během našeho rozhovoru jsem řekl: “Umyji nádobí a jsem hned zpátky."
Podíval se na mě, jako bych mu řekl, že budu stavět vesmírnou raketu. Pak s obdivem, ale trochu zmateně pravil: "Jsem rád, že pomáháš ženě, já jí nepomáhám, protože když jí pomohu, nepochválí mě za to. Minulý týden jsem vytřel podlahu a ani nepoděkovala."
Vrátil jsem se zpět a posadil se k němu, abych mu vysvětlil, že jsem jí “nepomáhal.” Má žena ve skutečnosti nepotřebuje pomoc, ona potřebuje partnera. Doma jsem jí partnerem, v té společnosti existují rozdělené funkce, ale nejedná se o “pomoc” s domácími pracemi.
Nepomáhám své ženě s úklidem domu, protože tu také bydlím a potřebuji ho tedy také uklidit.
Nepomáhám své ženě s vařením, protože také chci jíst a potřebuji také vařit.
Nepomáhám manželce s nádobím po jídle, protože to nádobí také používám.
Nepomáhám své ženě s dětmi, protože jsou také mé děti a mým úkolem je být jim otcem.
Nepomáhám své ženě s praním, žehlením a skládáním prádla, protože oblečení je i mé a mých dětí.
Nejsem doma, abych pomáhal, jsem součástí naší domácnosti. A co se týče chvály, zeptal jsem se svého přítele, kdy poděkoval své ženě naposledy za to, že doma uklidila, že vyprala, že vyměnila povlečení, vykoupala děti, uvařila, zorganizovala domácnost atd. Kdy řekl nejen “děkuji", ale děkuji typu: "Wow, miláčku!!! Jsi fantastická!!!
Zdá se ti to absurdní? Díváš se udiveně? Když jednou v životě umyješ podlahu, očekáváš ocenění za svou výjimečnost s velkou pochvalou... proč? Přemýšlels o tom někdy?
Možná protože v naší “chlapské” kultuře je všechno její práce.
Možná tě učili, že všechno se musí udělat, aniž bys musel hnout prstem... Pak ji chval tak, jak si přeješ, aby chválila ona tebe, stejným způsobem, stejnou intenzitou. Dej jí ruku, chovej se jako skutečný společník, ne jako host, který se jen přijde najíst, vyspat, vykoupat, uspokojit své potřeby… Ciť se jako doma. Je to tvůj domov.
Skutečná změna naší společnosti začíná v našich domovech, učme naše syny a dcery, co skutečný smysl pro společenství doopravdy je!"
Autor neznámý…
