Znám spoustu map a ráda v nich čtu. Tak zkoumám na příklad mapy zeměpisné, topografické, orientační, katastrální, samozřejmě turistické, ale i vojenské a třeba i genetické. Ale mapa, kterou jsem jednoho dne objevila, se vymykala všem ostatním. Vytvořila se totiž samovolně v rozměrech 3D, zvětšovala se do výšky, do šířky i do hloubky, dokonce začala být i plastická a v mých očích vzbuzovala děs.Na omak byla vlhká, drolivá, prostě záhadná a hnusná. Byla totiž ve stěně mého příbytku. Zkoumali jsme ji a četli si v ní ze všech stran, pozvali jsme i odborníky, aby se v ní orientovali. Úvahy byly děsivé. Něco někde teče, ale kde to rozvodí je, to mapa neukazuje. Jak je to možné, ptám se já. Když byl můj syn na sexuologické přednášce /coby puberťák/ u dr. Radima Uzla, přinesl si domů hrst krabiček s prezervativy a na nich byl slogan: S NAŠIMI MAPAMI TREFÍTE DO KAŽDÉ DÍRY. Jak je možné, že s touto záhadnou mapou nelze žádnou díru u mne objevit???
Mapa nemapa...začali jsme jednat.. Sbíječky drnčely, obkladačky v koupelně se hroutily k zemi, krásná dlaždicová podlaha v barvě písku se otvírala až na škváru. Vlhkost mé mapy sdělovala, že už tam budeme. Nebyli! Rozkopala se i zeď za kuchyňskou linkou, protože i tam se v skrytu mapa šířila do všech světových stran. Nic. Stála jsem tedy v koupelně nad mojí krásnou vanou a bylo mi jasné, že nepřežije. Vykopali ji a odnesli na terasu. Pod vanou byla konečně kóta 3, se zakopaným psem.Tam se v údolíčku sbíhaly odpady z umyvadla, dřezu i vany a tam zelo kolem rozlepených svodů jezírko. Ve spoji byl kráter jako kráva.
Firma a její odborníci vše spravili za tučnou odměnu a já teď žiji jak na Vídrholci. Na hlavě mám čepici proti průvanu, protože mám všechno otevřené dokořán a suším a suším. Mapa se vytrácí a já si musím přiznat, že přece jen k něčemu byla dobrá. Vyčetli jsme z ní katastrofu trvalého zavodňování domácí aglomerace. Pokud by vás spolehlivá mapa zavedla ke mně na návštěvu, vezměte si s sebou čepici!
