Slabší nátury ať raději dál nečtou, i na mě to bylo skoro až moc negativních vjemů!
Jel jsem metrem ze stanice Anděl. Proti sobě seděli mladí, učeň a učnice. Byli plní života a vášně. Ona mu začala rukou „plenit“ v poklopci. Za chvilku bylo „vše“ venku. Odpověď jejího úsilí byla za chvilku až na okenním skle. Pak tiše oba vystoupili, jako by se nic nestalo?
Přestoupil jsem do tramvaje. Nad kočárkem s dítětem se tiše líbal milenecký pár. Najednou on vykřikl: „Nejsem prase!“ a odběhl dále. Miminko se totiž pokakalo!
Drsnost pokračovala až u autobusu. Dobře oblečený starší muž chtěl do něj nastoupit. Byl opilý a měl nejistou chůzi. Autobusák to z něj vycítil, vstal a obrovským břichem ho vytlačil zpět na chodník. Opilce se to dotklo a hodil po řidiči svým mobilem. Ten se na chodníku rozlomil. Schylovalo se k lynčování, naštěstí už oba nepokračovali.
Pak jsme si popovídali o tomhle incidentu s hezkou slečnou, sedící na lavičce.
Popisuji jenom realisticky Prahu 21. století. Jednou možná bude vyhledávanou dokumentační literaturou dnešní doby?
P.S.
Ševelení vánku a šumění deště popisují jiní a lépe než já.
