Kříž v lese u rozcestí stojí,
obklopen velebným tichem mohutných stromů,
krášlí ho čerstvě natrhané chvojí
a na kameni dvě tři kytičky k tomu.
Zachraň nás od válek, moru a hladu -
vyryto v kameni jasně se skví.
Však drsnou rukou chvatně připsáno je vzadu:
Ježíši Kriste, milosrdenství!
Kříž stojí u rozcestí v lese,
kamenné stupně stářím jsou omšelé,
země je měkká, jak tu tíhu nese
a stromy v pozadí jak smutní konšelé;
a jako krví připsána jsou slova
tam, kde zřídka spočinou oči tvý,
jak výkřik děsivý v tom tichu slyšíš znova:
Ježíši Kriste, milosrdenství!
U rozcestí v lese stojí kříž.
Ty, poutníku, jenž kráčels tady jednou,
zdali třem slovům jasně rozumíš?
Zda oči tvé se někdy k nebi zvednou...
Kdo chtěl osudu výkřikem tím čelit?
Burácí tichem a tvá duše se chví.
Pro usmíření věčné nech duši křehkou zcelit!
Ježíši Kriste, milosrdenství!!
Foto: www.drobnepamatky.cz (volná licence)
