Dvojice dlouholetých kamarádů Mirka a Fanouše se rozšířila o třetího člena, Mirka Moravce. Fanouš je idealista a létá nad zemí. Všichni lidé jsou u něho čestní, hodní a spravedliví. Budiž ovšem řečeno, že Fanouš je člověk bezkonfliktní, a tudíž je zde malá hranice mezi dobrotou a chorobnou nevšímavostí. Když ještě jako vojín odjížděl z opušťáku do Nového Bohumína, odcházel z domu kolem sroceného davu. V domě byla prodejna Jednoty a maminka, bývalá majitelka, zde byla vedoucí. Vojín míjel srocený dav vzrušených občanů a to, že před domem zemřel pan Janík, se dověděl až z dopisu od rodičů!
Dva kamarádi chodí spolu do lesa celá léta. A najednou se přihlásil třetí do party. A tu starý Foglarovec a znalec Rychlých šípů celou věc hodnotil podle příběhu klubu poznámkou. Přistupuje Jindra Hojer. Nový člen přivedl do party rituál, pití kávy z barevných hrníčků při zastávce u dřevěného odpočívadla. Zrodilo se Hrníčkové bratrstvo.
Trojice je zajímavá ještě z jednoho důvodu. Fanouš je člověk rozhazovačný a milovník života. Jako dvakrát rozvedený bývalý plejboj neumí hospodařit s penězi, a tak je skoro nemajetný. Prostě by se rozdal. Užívá života plnými doušky a ještě v sedmdesáti se jej stáří jako by netýkalo. Oba Mirkové jsou lakomci prvního řádu. A tak bez mrknutí oka snáší Fanouš řeči o množství pozemků na Jižní Moravě, které Mirek Žáček neprodá a odhání ode dveří kupce, a poznámky druhého Mirka, majitele drahého automobilu, dvou domů, který se chlubí, co všechno nemá. Jednou se neomaleně zeptal Fanouše, jak je možné, že není tak bohatý jako on! A tak pozvolna se druhý Mirek stává cizím tělesem.
Všechny ty řeči u barevných hrníčků kávy jsou součástí pohody. Až jednou.
Trojice se vrací domů jednou ze dvou lesních cest. Najednou Fanouš spatří přímo ve výši zraku velké množství oranžových klouzků. Začínají růst houby. Fanouš nelení a radostný úkaz oznamuje dvěma kamarádům. Hoši jsou ale pod prudkým svahem. Fanouš se marně hrabe nahoru a Mirek Žáček je skoro slepý. A najednou se z úvozu vyhrabe na stráň ten třetí nejmladší a nejbystřejší. Sebere před očima ohromených a přimražených kamarádů všechny houby!
"Budiž mu přáno,“ praví Fanouš, ale ve slabozrakém Mirkovi, také chtivému těch hub, narůstá odpor k novému členu party. Rozkol je na spadnutí.
Opožděná houbařská sezóna žene do lesů velké masy lidí. Tři kamarádi z Hrníčkového bratrstva hodlají věnovat odpoledne této zálibě. Dva staří kamarádi půjdou svojí cestou a setkají se s Mirkem Moravcem až na určeném místě. Dobrých deset minut čekají u klád a třetí do party nikde. "Já jsem člověk dochvilný, takže má smůlu“, rozhoduje Frantík.Pokračují ve dvojici.
Jaké je překvapení, že ten třetí už je dávno v lese před nimi. Sbírá bedly dříve, nežli se objeví ti dva kamarádi! To by ještě šlo, ale pak se hoši rozdělují. Ačkoliv Fanouš pořád chodí v lese se skoro slepým kamarádem a sbírá houby za něj, tentokrát se rozhodl. "Bolí mne nohy, já dolů do Hluboké nepůjdu, jděte spolu. Já se projdu tady na rovině u hájenky.“ Říká si, že ten slepý půjde s tím druhým dolů a on na ně počká. Nedošo mu, že Mirek Moravec není jako on a domníval se, že půjde-li se skoro slepým člověkem, podělí se s ním o úlovek.
Dobrá hodina uběhla a hoši nikde. I vydává se Fanouš po stráni dolů a nahlas volá. Připadá si jako Jeníček od Mařenky, hledající lesní cestu. Marné volání. Po obou kamarádech jako by se země slehla. Nastává dilema. Fanouš si říká : "Já dolů nepůjdu, přece jsme k rybníčku nechtěli!“ Nakonec rozhoduje:, "Jsou to dospělí lidé, vyhrabou se z údolí, a když tady nebudu, půjdou domů sami!“ Přece je nepůjde do lesa hledat?
Fanouš je doma a zajímá se, kdy dorazili ti dva. V telefonu se ozývá slepý Mirek a Fanouš zkoprní. Praví: "On mne tam nechal samotného!“ A tak v lese stál bezradný poloslepý člověk, který se pohybuje sám jen po hlavních cestách. Může se zamotat, může upadnout! A poslední sdělení mu vyrazilo dech. "Víš, on stál jen několik metrů ode mne a sbíral houby. Pískal jsem, volal a on mlčel. Měl strach, abych mu ty houby nevysbíral. Až měl plný košík, tu se ozval. A pak jsme teprve odešli domů!“
A tak se Hrníčkové bratrstvo asi rozpadne. Transplantace cizího tělesa se nepovedla. Zase budou chodit ti dva staří kamarádi spolu. Jeden je poloslepý a skoro hluchý a ten druhý mluvící nahlas. Dvojice je identifikovatelná na dvě sta metrů. Už to tak zůstane. Jindra Hojer tentokrát nepřistoupil!
