Tak jsme si vyšly s Megí, tentokrát bez kamaráda Lukyho, o krásném babím létě do lesa Ressl. Tentokrát až na jeho vrchol k rybníčku, protože přálo počasí.
Cestou jsme potkávaly houbičky, plody lesa ukryté v mechu, strom s otvorem asi pro bytosti lesa, hladina rybníku byla pozlacena od zbarveného listí.
Největší překvapení na nás ale čekalo z druhé strany statku, který na Resslu je. Z dálky jsem si nemohla nevšimnout světla, které mne doslova přitahovalo svou tajemností.
A když jsem přišla blíže, byly jsme s Megí jak v říši divů. Před námi okno s výhledem do ráje. I Megí se nestačila divit, kdeže to je, a dívala se vzhůru. A to byl ten okamžik, kdy jsem zmačkla spoušť fotoaparátu a vzniknul tak nádherný snímek okamžiku mé fenky. I Luky tento snímek okomentoval na Instagramu, že mu tento snímek připomíná Saudka, tedy ten v podobě nebarevné. Velká to poklona od něj, ač panu Saudkovi jsou modelem spíše ženy plných tvarů...
Měla jsem štěstí, že slunce vytvořilo tak nádherné obrazy a okamžiky. Nebýt jeho, zážitky by až takové nebyly.
Jindy jsme si s Megí vyšly zas na hrad Hněvín. Tam tak často nechodíme, přece jen je to trošku z ruky pěšky.
Cesta na Hněvín je kolem Villy Mirunky, uvnitř to musí být nádherné.
A i tento výlet jsme si vybarvily s větrníkem do barev duhy. Sice tam zrovna byla svatba, takže pro snímky jsem byla dost omezena prostorem, ale i tak jsme si to užily.
Z dálky byl vidět přesunutý kostel. Megí na mne při focení i vyplázla jazyk, asi tím chtěla říci, ať si k focení najdu jiný objekt a raději jí dám nějakou mňamku...
Cestou domů jsme potkaly filmaře z České televize, natáčí zde totiž seriál. Snad bude o městě Most a jeho lidech lichotivý, ne jako dříve, kdy se Most ukazoval jako nevlídné město... Skutečnost je totiž dávno už jiná a pro nás lepší.
A tak, budete-li mít někdy cestu kolem, věřte, že je zde co vidět a zažít.
Eva & Meginka
