Když se na i60 objevilo logo Delfín, nevěnovala jsem mu pozornost, protože s delfíny si spojuji moře, po kterém nijak zvlášť netoužím. Můj vztah k delfínům jako zajímavým živočichům je poněkud jiný, proto jsem nakonec neodolala a nakoukla. Moře, moře, samé moře a dálavy, po kterých také moc netoužím.
A najednou hory a Slovinsko! Země, kterou jsem před lety navštívila začátkem podzimu a kterou jsem si zamilovala na první pohled. Dlouho jsem hledala možnost, jak ji ještě aspoň jednou uvidět na vlastní oči. Majestátnost Julských Alp, skalky plné alpinek v jejich přirozeném prostředí, louky a pastviny plné rozkvetlých ocúnů, bystřiny, jezera. Marně. Buď bylo všechno po vlastní ose, nebo navíc spojeno s náročnější turistikou.
Tentokrát tu byla možnost cestovat autokarem z přijatelného nástupního místa a pobýt týden v termálních lázních s možností fakultativních výletů nejen v blízkém okolí, ale také do Julských Alp a dokonce i k moři, kde byl kdysi pro změnu můj muž.
Kula jsem železo, dokud bylo žhavé, až jsme se rozhodli, že to zkusíme.
Pobyt jsme objednali, zálohu zaplatili a těšili se na září. Občas jsme nakoukli na stránky cestovní kanceláře, abychom si připomněli, na co se máme těšit.
https://www.dovolenaproseniory.cz/destinace/slovinsko-55/
Byli jsme tam, a přestože počasí za moc nestálo, byli jsme nadšeni. Dokonce uvažujeme o tom, že si výlet zopakujeme v příštím roce, abychom, při troše štěstí, poznali i Slovinsko zalité podzimním sluncem. Nakonec jsme díky počasí, které nelákalo ke koupání, absolvovali všechny uskutečněné výlety, kochali se krásami malebné země a fotili a fotili.
Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jak vám přiblížit co nejvíce naše zážitky, až jsem dospěla k rozhodnutí popsat každý den – výlet v samostatném článku doplněném fotografiemi.
Snad vás potěší, a třeba budou inspirovat k rozhodnutí vidět Slovinsko na vlastní oči.
