Svět i naše země se za posledních 28 let výrazně změnily, A mění se dál. Pád komunistů nám sice přinesl svobodu, ale určitě neodstartoval vysněnou cestu k ráji. Máme tedy 17. listopadu oslavovat?
17. listopad má pro nás zvláštní historický význam. Připomínáme si touhu po svobodě a zejména pak životu v demokratické společnosti. Touhu, která byla silnější než represe totalitního režimu. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že jsme svobodní a že žijeme v demokracii. Proto si právě toto výročí připomínáme. Jsme svobodní - 17. listopad není dnem boje proti islámu, ani dnem proti boje proti imigrantům či levičákům a pravičákům. Je to den svobody a demokracie. Dnem, kdy vzpomínáme na naše předky, kteří za hodnoty, ve kterých žijeme dnes, zaplatili tu nejvyšší daň. Základním pilířem demokracie a svobody je tolerance, ale i odvaha. Odvaha hledat to, co skutečně svobodu a demokracii ohrožuje, a hlavně odvaha se tomu postavit.
Již nám nevládne Moskva, ale současná podřízenost Evropské unii a snahy některých členů vládnoucího establishmentu o podřízenost Spojeným státům či Ruské federaci ukazují, že i nyní je třeba svoji suveneritu hájit. A to již ani nehovořím o některých nestátních aktérech, kteří svou ekonomickou silou či mediální mocí překonávají silu státu.
Stejně tak to se svobodou není někdy valné. Obtěžující byrokracie, mnozí zkorumpovaní, svévolně nebo na politickou objednávku jednající úředníci a policisté, narůstající šmírování občanů prostřednictvím moderních technologií a další nešvary ukazují, že 17. listopad není pouze vzpomínkou na hrdiny doby minulé a jejich činy, ale i připomínkou, že ve věcech svobody je stále za co bojovat.
I náš poslední český prezident zvolený v přímé volbě občany naší země stále více rozděluje naši společnost, respektive sjednocuje své stoupence proti svým odpůrcům a v poslední době se dopouští jednoho přehmatu za druhým. Na domácí scéně po říjnových volbách se vedou žabomyší války a přitom jí čím dál víc dominuje podivné hnutí ANO - vítěz voleb.
Myslím, že tedy 17. listopadu máme co slavit, ale hlavně si připomenout, že o tu svobodu a demokracii, kterou stále ještě máme, můžeme lehce přijít, že ani nebudeme vědět, jak. Stačí podlehnout dojmu, že od komunistů už nebezpečí nehrozí, že už je to dávno za námi. Vynořují se další nebezpečná uskupení jako Okamurovo SPD. Nakonec prezident M.Zeman byl v Číně, aby se od tamních komunistů naučil stabilizovat společnost. A jeho příští listopadová cesta do Ruské federace upevní vztahy s autoritářským Putinem.
Pro nás "dříve narozené" byl 17. listopad příležitost žít znovu ve svobodné zemi a využívat všeho, co život v demokratické společnosti nabízí. S nostalgií vzpomínám, když překračuji hranice, jak jsem dříve musela mít různé cestovní doložky, devizové přísliby, celní prohlášení, viza a jiné komunistické vymoženosti. Velmi si vážím toho, že mohu žít ve svobodné zemi. Každoročně cestuji do zemí, které jsem znala jen z atlasu a nevěřila jsem, že je navštívím. Mohu poznávat jinou kulturu či způsob života, ale hlavně historické památky.
Věřím, že příští rok zvolíme nového prezidenta ČR, za kterého se nebudeme muset stydět a který bude respektovat demokracii v naší zemi. Bude záležet na každém z nás.
