Podzimní příroda

Vlní se, vlní a je to krása,
z pohledu na ni srdce jásá.
Dnes oblékla se do červena,
vypadá jako krásná žena.

Lehounký vánek rozfoukává,
tu divokou krásu zářící,
když Bůh ji stvořil, budiž sláva,
lehko se stávám věřící.

Věřím, že všechno je tu pro mne,
ta krása kolem v každém stromě.
Slunce ty barvy rozehrává
a z odlesků samo překvapené,
za mraky se rychle uschovává.

Jen větřík zůstal a šeptá nám,
že podzim přebral tiše prám.