Tentokrát mám pro vás pro změnu „básničku“. Napsala jsem ji jen tak, a to již v roce 1980. Třeba vás pobaví.
Prima kozačky
(Melodie: Zlaté střevíčky)
Moje kozačky už nesměj do bláta,
vznikla na nich náhle díra střapatá.
To je tedy šok,
vždyť je mám jen rok,
už vím, na co padne příští výplata.
R.: Ach, jsou samá díra,
mne však drží víra,
že to obutí bezvadné
mi z nohou nespadne.
Moje kozačky jsou celé flekaté,
že je čistím, to už sotva poznáte.
Jak jsou odolné,
copak s nimi hne,
že já krémuju je snad už popáté.
R.:
Moje sousedka mi včera pravila,
že jí připadám jak z JZD víla;
tolik šarmu přec,
to je jasná věc,
hodí se jen na prvního apríla.
R.:
Svoje kozačky já dám do opravy,
jestli pomůže to, ale kdopak ví,
ševce odvál čas,
Obuna pro nás
z umělých hmot teď jen plátky hotoví.
R.:
Svoji babičku zas slyším spílati:
Když jsme kupovali ještě u Bati,
boty držely
tisíc nedělí,
jó, ty doby se už nikdy nevrátí.
R.:
Zatím obuji si staré plátěnky,
proti zimě dám si loka pálenky,
v teple u kamen
snít si budu sen
o tom, že mám prima ruské válenky.
R.:
