Jsou pokoje, kam slunce nevidí,
kde ticho je,
jak v městě bez lidí,
kde návštěvy
jen stíny rozhrnou
a úsměvy
se platí korunou.
Jsou naděje
jak vločky nesmělé,
sny bez děje,
jimž schází neděle,
kde muž jak host
svou roli přebírá
a přítomnost
jen jizvy zakrývá.
Jsou svítání
na dráze perutí,
čas dávání,
až je mi k zalknutí,
kdy milovat
je víc, než navždy smím,
a ranní chlad
je výzvou příštích zim.
13
komentářů
Milena Mejsnarová
23.2.2018 12:29
Krásné verše.
Zdenka Jírová
13.2.2018 00:47
Moc hezké.
Eliška Murasová
12.2.2018 23:35
Zuzano, krásné jako vždy, jste poetická duše.
Hana Polednová
12.2.2018 23:20
Opět tleskám, výborně!
Anna Čípová
12.2.2018 20:02
Neumím popsat své pocity, nejvíce se mi líbí verš - Jsou naděje, jak vločky nesmělé.
Jana Šenbergerová
12.2.2018 16:26
:-)
Jiří Libánský
12.2.2018 13:33
Pokoj, kde pár let a zim. Jak doma host vítán. Procházím. Do rán.
Elena Valeriánová
12.2.2018 11:22
To prostě nejde snad ani slovně komentovat. Skvělé!
Jaroslava Handlová
12.2.2018 09:55
Geniální!
Marie Doušová
12.2.2018 09:20
Vaše srdce je plné lásky,zklamání, touhy a naděje v této básni, že mi nahání slzy do očí.Je úchvatná a plná citu. Krásné!!!!
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne
Aktuální anketa
Máte rádi změny?