Mnoho dvojic není připraveno na to, co se po odchodu do důchodu muže nebo ženy stane s jejich vztahem. Najednou postřehnou, že zdaleka nemají tolik společného, jak to léta brali, aniž to museli prozkoumávat, protože každý měl velkou část všedního dne pro sebe a po svém.
Markantní rozdíly byly překryty stresem při práci a výchově dětí. Pro muže, kteří odcházejí do důchodu, je manželství dobrá věc. Muž má společnost, citovou oporu a něco pevného ve svém změněném životě. Přinejmenším tedy, pokud má dobré manželství.
Pokud tomu tak není, pak se pro manžele stane společný život ještě horším, už jen kvůli dvojnásobné době, po kterou se vídají. Pro někoho to je dokonce důvod, proč ještě nejde do důchodu.
Dokonce, i když je manželství dobré, se může náhlé těsné spolužití stát stresujícím. Hned po odchodu do penze to ještě vypadá dobře - většina manželů si pochvaluje nové soužití, intenzivnější sexuální život, a mají pocit, že jejich vztah udělal pokrok. Ale tyhle druhé líbánky skončí většinou krachem, když jeden z těch dvou vyžaduje trochu více volnosti. Muži a ženy ve vztahu mají totiž rozdílné představy, jak by měl jejich společný život vypadat. Pro ně individuálně i jako pár. Žena například bude počítat s tím, že muž bude vykonávat víc domácí práce, protože má nyní víc času.
Muž ze své strany bude počítat s tím, že žena s ním bude sdílet jeho koníčky. To vede k nedorozuměním, zklamáním a frustraci. Někdo se pak cítí zanedbávaný nebo nebraný vážně. Ženy jsou zpravidla společenštější bytosti než muži. Vybudovaly si během let, kdy byl muž více v práci, okruh svých přátel a známých.
Když odejde muž do penze, stane se určitým přívěskem své ženy, pokud si on sám nevybudoval vlastní síť kontaktů mimo zaměstnání. Pokud se ale vůbec nechce někam začlenit, dochází k napětí, protože automaticky počítá s tím, že manželka bude většinu času trávit s ním.
Co ale, když to žena nechce? Když se bude cítit lépe s kamarádkami a známými? Pak si připadá utiskovaná a manipulovaná a nastoupí hněv. A konečně se také mnoho penzionovaných mužů začne pojednou vměšovat do plánování domácnosti, což je typická doména žen. Žena to ale vůbec nežádá. Do takové pasti se dostávají především muži, kteří vykonávali nějakou vyšší manažerskou funkci. Najednou nemají koho řídit, takže to zkoušejí doma. Ale mnoho žen to snáší špatně a brání si svůj revír.
Celkově tedy platí: S postupujícím časem a i praxí se muži důchodci lépe naučí zacházet se svou novou situací. Kladou na ženy menší nároky, hledají si svůj vlastní okruh zájmů a naučí se respektovat nezávislost svých žen.
Manželství je vždy kompromis, dávání a braní: Muži pak začnou očekávat méně a naopak ženy věnují ze svého času více, než měly původně v úmyslu. Mnoho vyvstalých problémů se nechá řešit, pokud si ti dva pohovoří vážně o svém novém soužití. Ale musí to zkrátka udělat.
A další rady?
Hovořte o svých očekáváních. Veďte si kalendář, ve kterém budete mít zaneseny společné a oddělené aktivity. Pak nedojde k žádným překvapením. Už několik měsíců před odchodem do důchodu si proberte, jak to každý bude vnímat, co očekává od sebe a od partnera. Každý má dost času si to naplánovat.
Ponechte si vlastní zájmy a ochraňujte si svá oddělená přátelství. Tak si každý zachová svou vlastní identitu a může se i nadále rozvíjet. Kromě toho si pak budete mít oboustranně co vyprávět, pokud sami něco zažijete, čímž nemyslíme nějaký mimomanželský vztah.
Zřiďte si doma oddělené zóny: Může to být vlastní pracovna nebo kutilská dílna. Je dobré se mnohdy celé hodiny nevidět, jako to bylo v posledních desetiletích. Pak si lidé jdou méně na nervy, nemají-li pocit, že se jim ten druhý vměšuje do jejich vlastního života a chce je dirigovat.
Nejste sami. Většina manželů, třebaže spokojených, se setkává s obdobnými problémy. Pokud to člověk ví, může se s tím i normálně vyrovnat. Vždyť mezi trochou vzteku a rozhodnutím zrušit manželství je ještě velký prostor pro řešení.
