Naštěstí jsou dvě nejstarší vnučky pro svůj pokročilý věk z kolotoče pobytů s prarodiči vyřazeny. Není divu, když jedné vnučce je třiačtyřicet a druhá má na krku třicítku. Takže po absolvování karnevalu s pravnukem, výletu do Teplic za nejmenším vnoučkem a po krátké návštěvě školáků v Brně nastal opět čas vzít na kolotoč vnoučata z nedalekých Počernic.
Odpoutat jejich pozornost od sledování tabletu či displeje věčně zapnutého mobilu je umění. Znamená to pro nás vyvinout maximální snahu připravit jim co nejatraktivnější program. Ještě před pár lety to jistila Matějská…
Prošli jsme expozici obřích zvířat, zrcadlové bludiště i obludárium. K radosti stačily dětem houpačky, jízda vláčkem a skákací hrad. A k obědu párek v rohlíku a cukrová vata. To všechno dohromady bratru za tisícovku, i s parkovným. Loni jsme museli ještě pár stovek přidat, a netroufám si odhadnout, kolik nás to bude stát letos. Vyjít si s dětmi ve věku těsně před pubertou a splnit všechna jejich pouťová přání…?
No, jak tak o tom přemýšlím, možná jim ty jejich tablety a mobily pro tentokrát velkoryse dopřejeme…
Děti vyrostly a Matějská za pár dní stejně končí. Když jsme tam s nimi mohli jít, byla ukrutná zima. Ještě by se na obřím kole bývaly nastydly a dědovi by pečená klobása zmrzla na tácku. A bylo by po romantice. Takže si letošní absenci pouťových atrakcí v roli platících prarodičů vůbec nevyčítám. Ale hlavně – to stále odkládané jaro už snad konečně doopravdy začalo a naše velká vnoučata budou mít úplně jiné zájmy…
Hezké vztahy s vnoučaty i bez vám přeje
Hana Švejnohová
