A je to tady. Je neděle ráno 1. dubna 2018 (panebože apríl), ale naštěstí je to skutečnost. My máme sbaleno a vyrážíme směr Kokořínský důl.To je místo letošního velikonočního srazu s našimi kamarády, který naplánoval a zajistil velitel zájezdu Míla Bartoš. Vždycky obdivuju, jak to má do detailu naplánované, je v tom nepřekonatelný. My jsme zvolili cestu přes Úštěk, což se nám zdálo nejkratší. Tentokrát jsme ani nekufrovali a po hodině a něco jsme úspěšně dorazili na místo určení. Byl to penzion U Bány Šubrový v Kokořínském dole. Přátelé tam už také byli, obuli jsme turistickou obuv, vzali batohy s nutným občerstvením a vyrazili směr hrad Kokořín.
Hrad Kokořín se nachází asi 10 km od Mělníka v Dokeské pahorkatině. Postaven byl v r. 1320, často střídal majitele, v 16. století byl prohlášen za prokletý hrad, který se nesměl udržovat. V 19. století zakoupil zříceninu podnikatel Václav Špaček. Zrekonstruován do novogotické podoby byl před 1. světovou válkou a během ní Janem Špačkem. Zkonfiskován byl v roce 1951, zestátněn, v roce 2001 se stal NKP a v roce 2006 byl navrácen rodině Špačků. Je zde památník K. H. Máchy a expozice českého romantického umění z 19. století. My jsme si hrad prohlédli jen z venku a i to stálo za to.
Pokračovali jsme přes les ke skalnímu hradu Nedamy s jeskyní a já jsem si občas připadala jako kamzík, protože jsme lezli nahoru a dolů. Pravda, někteří odpadli a čekali na nás pod skalami. Nebudu vás unavovat názvy kopců a potoku, vše lze najít na netu. Značně unaveni jsme se dobelhali do hostince U Grobiána, kde se točil film Rebelové. Posilněni zlatavým mokem a jídlem jsme se přesunuli do penzionu, který byl naštěstí kousek od hospody. Večer jsme strávili opět u zlatavého moku a hudební produkce našeho velitele Míly. Byl to moc příjemný a veselý večer, plný smíchu, vzájemného špičkování, prostě takový, jaký je jen s opravdu milými kamarády.
Velikonoční pondělí byl den odjezdu, ale měli jsme ještě naplánovaný výlet na tzv. Jestřebické pokličky. Jedná se o pískovcový skalnatý útvar, ke kterému vede spousta schodů. Když jsem se pod nimi podívala nahoru a viděla nekonečno, málem jsem dostala infarkt. No, ale vzhledem k tomu, že jsem nechtěla být za měkotu, statečně jsem stoupala vzhůru. S jazykem na vestě jsem stanula před skalisky nahoře s plochými kameny. Ostatní na tom byli podobně. Když už jsme byli nahoře, rozhodli jsme se, že se podíváme ještě k 2 km vzdálené Obří hlavě a Žábě. Do cíle došli jen kamarádka Líba, její muž Petr a velitel Míla. Já a můj muž Petr jsme to potupně vzdali těsně před cílem, no a ostatní asi v polovině. K autům jsme se dostali celkem bez úhony, jen nohy odmítaly poslušnost. Děkujeme Mílovi a ostatním přátelům za krásné velikonoce a budeme se těšit na příští rok.
Chráněná krajinná oblast Kokořínsko a přírodní rezervace Kokořínský důl rozhodně stojí za návštěvu. V létě je tam určitě dost rušno, protože je to hodně oblíbená turistická oblast. Moje vyprávění je trochu delší, ale chtěla jsem poskytnout více informací a fotek je taky trochu větší počet. Snad to nebude vadit.
