Bylo nás šest. Slovy Karla Poláčka „my holky, co spolu chodíme“. Také zažíváme různá dobrodružství jako pět kluků z Rychnova a taky si je nerada nechám ujít. Proto jsem nemohla odmítnout v této sestavě navštívit Karlovy Vary. Místo lázeňských léčivých procedur jsme zažívaly léčivé salvy smíchu (nedivte se, když mi jednosměrné dveře na fotobuňku slisovaly hlavu a ta držela a držela – cha cha), místo pitného režimu z lázeňských pramenů jsme dávali vínko a pivko, a místo odpočinku aktivní pochody po Karlových Varech a okolí. Neléčily jsme žlučníky, ale duše, zdevastované zimním polospánkem. A povedlo se. Tak trochu se s vámi podělím.
Důležité je, aby vám TO někdo zorganizoval. Kamarádka, bývalá „varačka“, věděla, kam sáhnout. Přes slevový portál zajistila hotel v centru (jako bonus cenově velmi přijatelný) a sestavila vyčerpávající program (doslova).
První naše kroky vedly do zrekonstruovaného objektu Becherplatzu. Ochutnat nefiltrované pivo (Karel IV) z malého domácího pivovaru patří k Varům jako ochutnat třináctý pramen a oplatky.
Druhý den nás překvapila návštěvou a prohlídkou sklárny Moser. Krásně upravené prostranství v okolí světoznámé firmy a k tomu náročná práce sklářů nás doslova vzaly za srdce.
Prohlídku centra Karlových Varů jsme zahájily u hotelu PUP a poté vyšplhaly lanovkou na rozhlednu Diana. Pokochaly se panoramaty, navštívily Motýlí dům, minizoo a vrátily se na kolonádu, kterou jsme v krásném počasí podrobně prostudovaly. Příběhy významných lázeňských hostů a příběhy domovních znamení nám zpestřily zážitek již tak bohatý samotnou krásou rozlehlé kolonády podél říčky Teplé.
Třetí den jsme se z lázeňského outfitu převlékly do turistického a vyrazily do Svatošských skal. Žulové skalní město bylo vytvořeno řekou Ohří, která v oblasti mezi Loktem a Doubím prorvala karlovarský žulový masív hlubokým kaňonem. Jedná se o tradiční výletní místo s pověstí o zkamenělém svatebním průvodu. Toto kamenné město bylo vyhlášeno Národní přírodní památkou. Při návratu jsme nemohly minout Vánoční dům. Přezdobené místnosti nás nadchly ručně vyráběnými ozdobami a až kýčovitými dekoracemi, které k vánocům neodmyslitelně patří. Po počáteční nedůvěře k tématu „Vánoce na jaře“ jsme byly rády, že jsme tento unikát neminuly.
Kouzlo návštěvy Karlových Varů nám dovolilo zapomenout na všudypřítomnou ruštinu a při podvečerní procházce opravenou vilovou ulicí Krále Jiřího jsme na chvíli odpustily oligarchům, že to byli právě oni, kteří zachránili přenádherný vilový majetek tohoto světového lázeňského města.
Čtyři dny prožité v romantickém prostředí s kouzelnou partou nadšených a tak trochu praštěných seniorek byly pro mě skutečné lázně v lázních. Potěšily, obohatily a uzdravily.
Přijměte, prosím, pozvání na malou fotoprocházku.
