Tahle výstava není pro cudného a stydlivého člověka. Sedmdesátiletý Robert Vano překvapuje svou otevřeností a upřímností a to prostřednictvím aktů a portrétů na černobílých fotkách, fotografie ukazují jeho homosexualitu, občas objektiv zamíří do krajiny a dá nahlédnout do míst, kde žil. Jeho příběh je strhující, plný odvahy a ideálů, a když pak uznávaného fotografa potkáte naživo, překvapí vás svou skromností a laskavostí.
Narodil se na Slovensku v Nových Zámcích maďarským rodičům. Brzy poznal, že se mu za zavřenou železnou oponou bude žít těžko. Měl spoustu snů, které se sem nehodily, a homosexualita nebyla vítaná. Odjel na dovolenou do Jugoslávie a přes Itálii se dostal do Spojených států. Tady začínal jako kadeřník, vizážista a postupně se se stal asistentem slavných módních fotografů. Nikdy to moc neplánoval, ale práce ho bavila tak, že postupně začal sám fotit. A „profotil“ se až na přední stránky časopisů o módě jako Cosmopolitan, Harper's Bazaar či Vogue. Ty už mnoho let udávají směr módě a fotit pro ně je snem mnoha začínajících fotografů. Před objektivem mu stály slavné hvězdy, modelky – ten výčet by byl nekonečný, potkal největší ikony světového šoubyznysu. Za prací jezdil po celém světě – do New Yorku, Paříže i Milána.
A po pádu železné opony také do Prahy, jejímuž kouzlu znovu propadl. Až do roku 2003 pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Dnes je na volné noze.
Na Robertovi Vanovi je také zajímavé, že zcela nepropadl digitální fotografii jako jeho kolegové. Dodnes rád fotí na klasický film a používá také už málo používanou techniku platinotypie (na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, který se exponuje a vyvolá, odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech).
Výstava potrvá do 17. června.
