Letošní 4. ročník Open house, který se o víkendu konal v Praze, umožnil navštívit vícero památek a využít jedinečné možnosti poznat osobně prostory, které jsou skryty před zraky běžných lidí, neb většina budov slouží komerčním účelům firem a institucí. Jedna budova rozhodně stála za návštěvu. Budova, která je opředena historií, ale i smutným obdobím protektorátu Čech a Moravy během druhé světové války. Je to Petschkův palác.
První prohlídka se konala v 10 hodin dopoledne a další prohlídky až do 17 hodiny následovaly v 15 minutovém intervalu. I přes to se tvořily před vchodem budovy dlouhé fronty návštěvníků, mezi nimi i hojný počet zahraničních turistů. Průvodci byli zaměstnanci Ministerstva průmyslu a obchodu, který je v tomto paláci umístěn. Byli znalí nejen jeho historie a architektury, ale i perliček z jeho technického vybavení, které v dobách výstavby bylo doslova nadčasové.
Prohlídka paláce začínala v impozantní, prosklené hale se schodištěm do pater paláce.
Tam se návštěvníci dozvěděli, že první z rodu Samuel své jméno odvodil od města, kde žil, tehdy kolem roku 1869 se psal ještě česky Peček. Jeho syn Moses pak spekuloval s pozemky, kde svou velkou úlohu sehrálo i lichvářství. Tím nabyl značného jmění, které například úspěšně investoval do Mostecké uhelné na severu Čech. Jmění dále rozšiřovaly jeho děti, obzvláště bratři Ignátz, Isidor, a Julius. Ignátz v dospělosti žil na severu Čech ve městě Ústí nad Labem, kde v tehdejší nejluxusnější ulici města, dnes ulice Winstona Churchilla, vystavěl spolu s dalším bratrem Franzem dvě honosné budovy, jež jsou chloubou města i dnes.
Vila Ignáce Petschka
Vila Franze Petschka
Právě Julius v letech 1923 – 1929 nechal postavit bankovní dům Petschek a spol. Budova má novoklasicistní vzhled, ten měl nové bance pomoci vzbudit u klientů důvěru.
Již tehdy vybavena ústředním topením, klimatizací, potrubní poštou, dosud funkčními pater nostery a v suterénu pak masivními trezory.
Co je zajímavé, že kolem trezoru byla ještě kontrolní chodba opatřená v rohu zrcadly, aby byl přehled o jakémkoliv narušení. Všechny plány dalšího rozkvětu této budovy byly ukončeny s nástupem událostí v Německu, s příchodem Hitlera k moci, vyhlášením protektorátu, a počátkem začátku i pádu druhé světové války. Petschkův palác obsadila německá tajná státní policie, (gestapo) a zřídila zde hlavní úřadovnu Protektorátu Čechy a Morava.
Do prostor, kde byli zavíráni lidé, vyslýcháni, ale i fyzicky mučeni, vedl další směr prohlídky. Návštěvníci si mohli prohlídnout osobně kobky, kde byli vězni zavíráni, připoutáni ke zdi o hladu několik dní, ale i mučicí nástroje, které se tehdy používaly. V tehdejších dobách byl palác nazýván Pečkárna, a byl postrachem všech lidí. Vězni byli přiváženi na výslechy z věznice na Pankráci a na samotný výslech čekali v podlouhlé místnosti zvané biograf.
Vězni seděli na dřevěných lavicích, museli dodržovat naprosté ticho, a hledět na přední bílou stěnu. Ti, co se nevešli na lavice, stáli čelem ke zdi, zády do místnosti. Čekalo se tak i několik hodin na výslech. Po výslechu se do stejné prostory zmučení vězni vraceli. Seděli a s pohledem na prázdnou zeď v tichu, přerušovaném stenem a křikem bachařů, si každý v hlavě promítal minulost, a přemýšlel o nejisté budoucnosti s nádechem smrti. Proto ta přezdívka místnosti – biograf. Po výslechu pak následoval odvoz na popravu, či do koncentračních táborů, kde většinu lidí též čekala smrt. Mnoho vyslýchaných lidí také zde bylo umučeno.
V prvním patře se procházelo kancelářskými prostory, vybavenými stylovým nábytkem, koberci, elektrickým osvětlením, obrazy rodiny Petschků, a dřevěnými obklady stěn i stropů.
Místnosti úspěšně konkurují kdejaké zámecké místnosti na zámcích v Čechách. Například lustry, kliky a kování oken, tvar a vzhled dveří mělo jednu zásadu, kterou rodina Petschků vyžadovala. A to originalitu. Proto v každé místnosti byl zavěšen jiný tvar lustru, dodáno jiné kování ovládání oken a každé dveře byly svým tvarem originálem. Kování i vybavení koupelen bylo dovezeno z Francie a Itálie. Původní lustr se zachoval jen v pracovně ředitele banky, ostatní lustry jsou české, ale již poválečné výroby.
Vše je dnes plně funkční, jak výtahy pater noster, tak i potrubní pošta, která se ale už v dnešní době využívá jen sporadicky, ale i veškerý nábytek, který se zachoval. Ústřední topení zapuštěné do zdi tak, aby bylo co nejméně nápadné, bylo na svou dobu novinka a dokonce byla použita úpravna vzduchu na jeho ochlazení.
V bankovním trezoru byl umožněn přístup do místností s bezpečnostními schránkami. Dodnes jsou schopny plnit svou funkci, ale zde slouží jako vzpomínka na tehdejší dobu.
Rodina Petschků se ještě před okupací pokoušela vyvést majetek do zahraničí, ale s ohledem na tehdejší dobu museli palác opustit a emigrovat do Británie a Spojených států. Kromě tohoto paláce po sobě zanechali několik vil v Praze, nejznámější jsou rezidence velvyslanců USA a Ruska. Potomci rodiny se občas přijedou na palác a vily podívat.
Před koncem prohlídky se návštěvníci dozvěděli, že venkovní okna přízemní části byla chráněna stahovacími roletami a kovanými mřížemi, které jsou dodnes osazeny před okny. Před několika lety byly rolety demontovány a v nich se našly kulky ze střelných zbraní z dob pražského povstání v roce 1945.
V Petschkově paláci od roku 1948 sídlilo Ministerstvo zahraničních věcí, teď veškeré prostory paláce jsou v užívání Ministerstva obchodu a průmyslu.
