Srdeční záležitostí mnoha Čechů je nepochybně Jadran. Blankytná zátoka byla v minulosti naším vysněným cílem a Chorvatsku zůstali mnozí z nás věrni dodnes. I místním specialitám. Třeba taková pečená rybka a k ní ajvar , což je pikantní směs z paprik, cibule, rajčat, baklažánů a olivového oleje – to nemá chybu!
Kanárské ostrovy sice leží v Atlantiku, ale hispánská příslušnost je předurčila rovněž ke středomořské kuchyni. Malé španělské brambůrky, vařené v malém množství vody s velkým množstvím soli, podávané s červenou omáčkou mojo rojo nebo zelenou mojo verde, to je nečekaně lahodná kombinace. Proto jsem si kdysi z dovolené na ostrově Fuerteventura přivezla obě varianty…
Dnes není problém ochutnat cokoli. Vzpomínám si, když před lety přivezl manžel ze služební cesty do Brazílie casachu, známou pálenku z cukrové třtiny. Nakoupila jsem tehdy limetky a na zahradě jsme si pak až do vyčerpání zásob (při jedné láhvi to dlouho netrvalo) připíjeli pravou brazilskou caipirinhou…
Děláme to nejspíš všichni. Toužíme oklamat naše chuťové buňky a občas chceme zažít exotiku i doma. Jen proto, abychom nakonec zjistili, že ajvar stejně nejlíp chutná k rybě chycené na Makarské riviéře, kanárské papas arrugadas potřebují výhled na oceán a caipirinha má největší kouzlo při západu slunce nad pláží Copacabana.
Ale taková kulajda s čerstvým koprem ze zahrádky, sušenými hříbky z loňské sklizně a vajíčky od sousedčiných slepic – to je chuť, která se nedá ničím nahradit.
Chuť domova.
Hezké vztahy a šťastné návraty vám přeje
