V květnu t. r. jsme se vypravili opět na pár dní na Šumavu. Dostala jsem poukaz od syna k narozeninám, přikoupila jsem ještě dny navíc a vyrazili jsme. Ubytovali jsme se ve staré roubence ve Volarech, která zvenku nijak oslnivě nevypadala, zato zevnitř byla velmi dobře vybavena, parkovat se mohlo na zahradě. Pokoj dobře vybavený a jídlo bylo bez vady.
Bydleli jsme 5 minut od nádraží, a tak jsme si vyzkoušeli jízdu vláčkem, každý den do jiného koutu. První den jsme zastavili v Hošticích a šli zapálit svíčku Michalovi Tučnému. U hřbitova čile prosperuje hasičská společnost, která prodává suvenýry, vaří kafe, a tak jsme si jedno dali. Navečer jsme se prošli Volarami, které dobře známe i s příjemným posezením v hotelu Bobík. Druhý den jsme šli na nádraží, já u kasy vytáhla průkazku z ČSD na slevu a paní v pokladně mi sdělila, že oni mají soukromé dopravce a státní sleva tu neplatí. Ale důchodci jezdí se slevou 25 % na OP. Tuším, že to byl vlak Regio, čistý, krásně vybavený, místa na kola a kočárky, prostě vědí, jak provozovat ke spokojenosti lidí. Fascinovala mě dráha, kde dojedete z jednoho konce Šumavy až na konec Lipna, na každé zastávce nastupují a vystupují turisté, prostě rušno. Tak jsme dojeli do Vimperka, města pod Boubínem, a náš cíl byl zámek a historické náměstí. Vimperské náměstí je pěkně do vršku, po prohlídce jsme šlapali dál na zámek. Ten byl bohužel zavřený, protože se bude opravovat a neví se ani, kdy to bude hotové. Ale oprava je potřebná, z dálky vypadá zámek pěkně, pokud se přijde na nádvoří, je vše hodně zchátralé. Nevadí, přijdeme příště. Po dobré večeři a ještě procházkou po okolí jsme se šli vyspat do růžova, neb jsme si naplánovali Chalupskou slať u Borové Lady.
Do Borové Lady a dalších míst jsme se vypravili autem. Chalupská slať je kousek od BL, u ní se nachází krásné infocentrum. Je to největší rašelinové jezírko na ploše 137 ha. Odtud jsme se vypravili na Modravu, podívali se do pivovaru a dali jsme si oběd v Klostermannově chatě. A jak jinak, dala jsem si tradiční borůvkové knedlíky. Ještě jsme se stavili na Kvildě a den už se chýlil ke konci.
Zajímavá také byla návštěva Soumarského rašeliniště. Stezka povalovým chodníkem nabízí vskutku zajímavý pohled do vývoje i současného stavu nedávno ještě průmyslově těženého rašeliniště. Nyní se s pomocí člověka obnovuje a navrací se jeho původní charakter. Uprostřed rašeliniště je vyhlídková věž.
Výlet vláčkem jsme si udělali do Nového Údolí - pěší hranice s Německem. Tak jsme si šlápli i do městečka Haidmühle. Plno německých turistů zaparkovalo svá auta před Novým Údolím, sundali kola a už jeli k nám za krásnou přírodou i dobrým jídlem.
Též jsme si zajeli do Stožce a tam jsem si chtěla splnit svůj sen - zdolat cestu ke Stožecké kapli. Ve Stožci bylo plno mládeže z celé republiky, měli závody RUN Vltava. A my se tedy vydali ke Stožecké kapli, po návštěvě velkého infocentra. Tato lesní kaple Panny Marie je věhlasná - prý stojí u pramene léčivé vody, která již v 17 století zázračně vrátila zrak slepému kováři z Volar. Tradiční pouť se koná kaźdoročně v srpnu. Nad kaplí se vypíná Stožecká skála, a tak jsem si řekla - děvče, překonej se a budeš mít krásné fotky z vrcholu. Když jsem se pracně vyšplhala nahoru, začalo hřmít a zatahovat se. Jistě, že jsme promokli až na kůži, bála jsem se strašně těch blesků, a když jsme se dopotáceli do hospůdky ve Stožci, byli jsme šťastni, že žijem. A oslavili jsme to velkým panákem. V té době, jak jsme se dozvěděli, blesk zasáhl v Klenčí pod Čerchovem 9letého fotbalistu, ale naštěstí to přežil a už zase kope.
Pobyt nám skončil, ještě, že mám turistickou knížku, kam nahlédnu a vím, kdy a kde jsem byla. Je to dobrá věc.Těším se na další toulky Šumavou koncem srpna.
úvodní obrázek : Kostel sv.Kateřiny ve Volarech
