Jak jste dostal k profesi moderátora?
Oklikou, shodou náhod. Za studií na Vysoké škole ekonomické v Praze jsme - tak trochu z nudy - založili s kamarády kolejní rozhlas na Jarově. A když jsem pochopil, že zahraniční obchod, který jsem vystudoval, není nic pro mě, zamířil jsem po základní vojenské službě do tehdy Československého rozhlasu.
Co vás na tom baví?
Jsem dítě Štěstěny, živím se tím, co mě ukrutně baví. A nepřestává to. Možná je to jistá forma postižení. S obtížemi tajím, že bych asi moderoval, i kdyby mi za to neplatili. Co mě na tom baví? Povídám si s lidmi, ke kterým bych se asi jinak nedostal, ptám se jich na to, co mě zajímá. Baví mě se ptát. Baví mě naslouchat. Baví mě poznávat.
Moderujete raději politické debaty nebo jiný žánr?
Politické debaty jsou spíš nutnost, výzva. Bohužel někdy mám dojem, že přesvědčujeme přesvědčené a ti, co by to měli slyšet, si dál žijí ve svých pohodlných pseudopravdičkách. Daleko víc mě baví rozhovory se skutečnými osobnostmi. To se někdy tak tetelím blahem, že to může být snad i slyšet…
Co nejzábavnějšího se vám stalo v přímém přenosu?
Každou chvíli něco. Jednou jsem „odboural“ kolegu Víta Pohanku, že rozhovor kvůli záchvatům smíchu nedokončil. Všichni pak vyzvídali, co se stalo. Nešlo to vysvětlit, byl to situační humor. Kdysi byl hostem mluvčí Telekomu Vladan Crha a já ho představil jako Vladimíra. Opravil mě, že se jmenuje Vladan. Ze mě spontánně vypadlo: „Já vím, Vladimír jsem já!“
Byl naopak z něčeho průšvih?
Průšvih? Asi je vytěsňuju… jednou jsem únavou uprostřed rozhovoru zapomněl jméno svého nejlepšího kamaráda. Odpustil mi to.
Máte po těch letech ještě z něčeho trému nebo nervy?
Zaplaťpánbůh zůstává zdravý respekt k mikrofonu a k posluchači. Není to už tak úplně tréma. Tu mám, když jako amatéři vystupujeme na veřejnosti s naší rozhlasovou kapelou.
Dokáže vás host naštvat? Jak si v takové chvíli zachováte klidnou hlavu?
Politik určitě. V tu chvíli si musím uvědomit, že tam nejsem sám za sebe, a snažím se udržet nervy na uzdě, ostatně v mnohých mailech to oceňovali posluchači po rozhovorech s volebními lídry před parlamentními volbami. To jsem musel vydýchávat dlouho.
Jste workoholik. Kolik dnů v měsíci pracujete? Kam se chystáte na dovolenou?
Na dovolenou? Co to je? Nemůžu být workoholik, když jsem nikdy nepracoval a celý život se bavím. Pravdou je, že se v rádiu bavím obvykle třicet dní v měsíci. Kromě února.
