ilustrační foto: pixabay.com
Po cestách kamenných,
chvíli pláč, chvíli smích,
v útrobách sevřených,
duši mám, vysvobození
marně hledám.
Po cestách mechových,
chvíli klid, můžu bosá jít.
Po cestách klikatých,
trochu tam zabloudit.
Po cestách sněhobílých,
najít vhodnou chvíli,
až duše tělo opustí.
Se smrtí se pozdravit
a pak zase JÍT.....
Hodnocení článku:
8 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Lidmila Nejedlá
4.8.2018 00:55
Cesty lidí jsou tak odlišné, přesto mají jeden směr. Hezké, Květo.
Milá Květo, moc hezké verše. Mnohdy bývá cílem právě "cesta".
Zuzana Pivcová
1.8.2018 13:02
Cest je mnoho, ale ta hlavní je jen jedna. Díky za krásné vyjádření.
Marie Doušová
1.8.2018 10:49
Cestou , necestou život se ubírá a Vaše básnička to hezky vystihla....
Věra Ježková
1.8.2018 07:18
Cesty mám ráda. Líbí se mi, jak jste uchopila téma. A přeji vám hodně šťastných cest životem. :-)
Dalibor Polanský
