Nevím, jestli je svému slavnému manželovi vařila i nechvalně známá Xantipa, ale jisté je, že jsou to báječné gastronomické tipy na dovolenou... Tu jsem v Řecku strávila už několikrát. Pod Olympem v Leptokárii i na ostrovech. Nejvíc se mi asi líbilo na Kosu, i Rhodos má svůj půvab. Ale nejsilnější zážitek, byť už je to hodně dávno, ve mně zanechal ostrov Lefkada. Ovšem bohužel nešlo o zážitek kulinářský, ba ani o kouzlo panenské přírody.
Nezapomenutelná dovolená to byla nejen pro mě, ale i pro moji maminku a neteř Petrušku, které tehdy byly asi čtyři roky. Cílem našeho výletu lodí byla nádherná pláž jménem Egremni. Nevím jak dnes, ale tehdy byla vyhlášená pláž přístupná výhradně z moře. A zatímco můj bratr s mým synem šli na obhlídku, my „holky“ jsme si šly zaplavat. Najednou se z ničeho nic mořská hladina zvedla do metrových vln a během několika vteřin se naše dovádění změnilo v boj o život. Ještě teď cítím písek mezi zuby a na těle rotující živel, který nás pořád znovu tlačil ke dnu. Přestože jsme se zmítaly kousek od břehu, nemohly jsme se k němu dostat. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, nikdy bych nevěřila, jakou sílu má jedna metrová vlna za druhou. Nevěděla jsem, koho mám zachránit dřív a hlavou mi běžely ty nejtemnější myšlenky…
Moje neteř dodnes vzpomíná, jak jsem na ni křičela, aby mi podala ruku. Zachytila jsem ji a hodila ke břehu. Mamince se taky nakonec podařilo vylézt na břeh, a to doslova s odřenýma ušima od písku. Všechno to trvalo možná dvě minuty, ale tak panický strach a bezmoc jsem nikdy v životě nezažila. Moře se pak najednou zklidnilo a tvářilo se, jakoby se vůbec nic nestalo. Zatímco maminka, Petra a já z toho máme navždy traumatickou vzpomínku.
Můj bratr tenkrát vůbec nechápal, proč mu jeho malá dcera běží naproti a vyděšeně volá:
„Tatínku, tatínku! Teta mi zachránila život!“
Toho večera jsme si všichni dopřáli ty nejvybranější řecké lahůdky a vychlazená retsina nám chutnala víc než kdykoli jindy…
Hezké vztahy a klidné moře vám přeje
