Traťové hradlo Bezovka mělo za vlády náčelníka Pospíška svého šéfa. Do této role se pasoval hradlař Tomáš Svačina. Tento pán se prohlásil za malého náčelníka a také se tak choval. Vzal si stanoviště do socialistické péče, jako kdysi soudružka Ivanovová vagon na Transsibiřské magistrále. Mělo to četné výhody. Tomáš se staral o zeleň. Znešvařil nástupiště květinami v květináčích z pneumatik. Bíle natřených! Veškeré údržbářské práce se konaly pod jeho osobním dohledem. Za tím účelem se pohyboval mezi zedníky, instalatéry a malíři celé hodiny. To všechno ve svém volnu a bez nároku na odměnu. Potud všechno správně. Jenže!
Tomáš ,,řídil“ všechno i ve službě. A to byl kámen úrazu. Traťové hradlo bylo vybaveno dvěma telefony. Jeden byl traťový jako spojení se sousedními stanicemi. Druhý byl takzvaný ,,hrkač“.Tento drážní telefon s otáčivým číselníkem se stal zbraní hromadného ničení v rukou snaživého blbce. Jím se bylo možno dovolat kamkoliv.
Sedíte klidně na postu venkovního výpravčího. Najednou se ozve nepříjemný a dotěrný hlas hrkače. Běžíte k telefonu, zvednete jej a najednou uslyšíte:
,,Tady traťové hradlo Bezovka. U telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, vlak strusky stojí ještě v Ostravě Kunčicích bez mašin. Večer odjede z Kravař vlak sádrovce. Ten vlak zetek je ještě ve Žďáru nad Sázavou a cisterny s mazutem jsou ještě ve Slovnaftu!“
Bylo to jako když dávný radioamatér rozjížděl záchranu na severním pólu ztroskotané vzducholodi Italia. Zatímco jiní na jeho místě už mají dávno nohy v papučích, Tomáš všechno řídí. V Maloměřicích má Aničku, v Přerově Márinku. Zprávy z Opavy dodává Helenka a v Ostravě je Zdenička. Celá soustava informátorek podává zprávy traťovému hradlaři o pohybu zátěže. Stejně tak za války informovala děvčata z WAAF maršála Dowdinga o náletech luftwaffe na Londýn.
Traťový hradlař neotravuje jen zátěžové výpravčí. I do uší dispozičního výpravčího se ozývají informace:
,,Tady traťové hradlo Bezovka, u telefonu Tomáš Svačina. Pane výpravčí, u projíždějícího vlaku 5274 je třicátý vůz od konce vlaku asi na třicet pět procent přibrzděn!“
Všichni jej mají plné zuby. Jak jen toho vola paralyzovat? Hrkač dole se dá vypnout pro celý úsek a na traťovém telefonu se zvoní Tomášovi do uší. Nakonec mu sděluje starý výpravčí Holoubek:
,,Tomášu seď na zadku a neprdol!“ A zazvoní mu do uší!
Jednoho dne se u náčelníka stanice ohlásila mladá absolventka učiliště v Jimramově. Přihlásila se na umístěnku a přišla si omrknout budoucí pracoviště. Čeká před kanceláří náčelníka. Vtom zazvoní telefon. Tomáš Svačina hlásí, že nemá vystřídání. Kolega Kaut se ohlásil marod a tudíž se nedostaví. A tu elegán, starý šedivý praktik Jan Pospíšek, přistoupí k mladé dívence a praví:
,,Bedřiško, seberte se a jeďte nejbližším vlakem na traťové hradlo Bezovka. Převezmete ihned službu. Zkoušky z předpisů máte, zítra to dáme dohromady papírově. S místními poměry se seznámíte za pět minut!“
A tak dívenka Bedřiška, která nikdy nebyla na složitém pracovišti, převzala od Tomáše důležitý post. Vpadla po hlavě do víru nebezpečných chvil a zapeklitých situací. Zvládla všechno za deset minut a do večera už sloužila jako starý mazák. Bylo to přesně jako v opeře Prodaná nevěsta. Silák od cirkusu zvedá v průvodu komediantů obrovskou činku. Zapomíná ji na pódiu a do zákulisí ji odnese malá holčička.
Mladá železničářka Bedřiška odmítla zpravodajskou síť. Vykašlala se na informace z uzlových stanic. Na zapeklitém stanovišti pak nová traťová hradlařka upletla stoky svetrů a zimních rukavic. Kompetentní školník Tomáš se cítil zneuctěn.
Na adresu náčelníka Jana Pospíška vyplivnul uražený ,,malý náčelník“ řadu nevybíravých slov. Nikdy mu neodpustil hazardérství a lehkomyslné rozhodnutí.
