Co je to Cykloterapie?
Dobrovolná neplacená služba pro lidi, kteří mají problém s pohybem. Lidí, kterým zdravotní stav nedovoluje běžně se pohybovat, a kteří se většinou jen šourají po bytě nebo vyjdou na chvíli před dům, jsou u nás desetitisíce. Mnoho z nich je v domovech pro seniory. A mnozí se cítí opuštěně, nikdo jim nevěnuje svůj čas. Celosvětové hnutí, které má zkratku CWA – Cycling without age (cyklistika v každém věku) spočívá právě v tom, že seniory se špatnou pohyblivostí anebo i tělesně postižené vozí dobrovolníci na výlety po okolí a tím jim zlepšují kvalitu života, přinášejí nové zážitky, spokojenost a vědomí, že ostatní lidé je neopustili. Chceme i české seniory potěšit zážitkem, o němž už nemysleli, že přijde.
Jak na to senioři reagují?
Když s nimi přijedou zpět, je na nich vidět zázračná proměna – vracejí se veselí, upovídaní, spokojení. Každý člověk, který se nemůže hýbat, je nešťastný. Najednou jim někdo zařídí takový krásný zážitek.
Jak projekt Cykloterapie vznikl?
Před šesti lety si dánský manažer a poradce Ole Kassow při svých cestách do práce (pochopitelně na kole) povšiml starého muže, jak každé ráno sedí na lavičce před domem. Jednou se s ním dal do řeči a muž se mu svěřil, jak rád by viděl rodný dům v nedaleké vesnici, ale už nemůže dobře chodit. Ole Kassow si vypůjčil nákladní tříkolkou a v ní vzal 97letého seniora na výlet. Později Ole vyjížděl ven opakovaně i s dalšími seniory. Byli nadšení. Nadšený Kassow napsal kodaňským městským úředníkům, jestli by nefinancovali tříkolky pro pečovatelské domy. Město bylo chytré a zakoupilo hned pět tříkolek pro pět pečovatelských domů. Od té doby se to rozšířilo do celého světa – od Kanady, USA, přes Švédsko, Německo, Filipíny, Pákistán, Singapur až po Nový Zéland. Dnes je 1100 míst, kde jezdí cyklorikši. Používá se to celoročně. Na Islandu mají speciální kola s hřeby.
Kdy se tato speciální kola objeví v Česku?
Před rokem jsme zahájili kampaň, psali o tom články, začali komunikovat s desítkami měst. Pořád se nám nedařilo projekt prosadit, ale teď se nám to daří prolomit díky dvěma událostem. Můj kolega Leoš Hrádek z Plzně se rozhodl, že pojede velmi těžký, 4000kilometrový mezinárodní dálkový cyklistický závod Transcontinental Race. Ten odstartoval v neděli 28. července v belgickém městě Geraardsbergen a skončil ve středu 15. srpna v řecké Meteoře. Důvodem bylo, aby na Cykloterapii upozornil. Mezitím si speciální elektrotříkolo objednala si to Kadaň, Otrokovice a Ústí nad Labem. Do měsíce budou v Kadani a Otrokovicích. Cena jednoho je 150 tisíc.
Jak jste se k tomu dostal?
Ve svých 70 letech jsem začal studovat na vysoké škole gerontologii, vědu o stáří. Začal jsem pracovat na diplomové práci na téma veřejné aktivity seniorů a loni v létě jsem hledal, co ve světě senioři dělají. Tak jsem narazil na Cykloterapii. Pro projekt jsem se nadchnul. Spojili jsme se s Leošem a řekli jsme si, že do toho půjdeme spolu. Jedná o dobrovolnou, bezplatnou službu seniorů. Šli jsme do toho proto, abychom pomohli ve svém volném čase a dobrovolně seniorům. Je to nezisková aktivita.
Komu všemu jsou cyklorikši určené?
Mohou to být nemocné děti, tělesně postižení a především senioři. V České republice jsou dva miliony lidí starší 60 let, tudíž narůstá počet těch, kteří by si zasloužili, aby měli vítr ve vlasech.
Kdo může kolo řídit?
Pilotem může být kdokoliv – třeba i někdo z rodiny. Nejstaršímu pilotovi na světě je 89 let. Existují dvě zásady: bezpečnost a jezdit zadarmo.
