Mám ráda všechna vnoučata, každé je jiné, své. To nejmladší vidím tak šestkrát za rok, ale umíme si to spolu užívat, i když zatím moc nemluví. Pokaždé, když odjíždí, jsem naměkko, už vím, jak to bylo s mým tátou, když se hned schoval za vrátka.
Prostřední vnouče je takový svéráz, miluje auta, zvířátka, slovně komunikuje, jen když to uzná za vhodné. Nejstarší vstupuje do puberty, ve svém věku ví spoustu věcí, o kterých jsme v naší generaci neměli ani potuchy. Ale tak trochu mě mrzí, že moc nejeví zájem o knihy, já už tenkrát četla vše, i knihy pro dospělé. Zato má většího tvořivého ducha, od mala velkou fantazii.
Jsem ráda, že mě berou jako babi, kterou mají rády a já zas je, se vším všudy, co život přináší.
