Je tady podzim. Barevný čas spěchající od ranní tmy k té večerní mne nechává v dlouhé melancholii bilancovat úspěchy vlastního štěstí. Zažíhám svíčky a vzpomínám drahé milované. Myšlenkami zrozenými s výdechem píši smutněradostné verše na zamlžené okno:
Zítřek
Svítá.
Běloba v náprstku
rozešije nit nových přání,
skutků i
zklamání.
Stroj lidskými manévry
sčítá své stehy,
do silných záševků
klenuté něhy,
lásky i
dětského tápání.
Jak patrně bude?
-----------------------
Čáry a máry
Živote bláznivý –
čaruješ!
Pohádky z lesů,
průzračné studánky,
jezinky z vřesů,
z perleti fontánky.
Kdes nabyl kouzelnou hůl?
Rozdej se a zkus mi dát půl.
Odčaruji začarované,
všechno zlo a sten,
vyčaruji nečarované,
radosti i sen,
křehký jako láska člověčí,
sladký jako náruč bezpečí.
----------------------
Láska
Co nocí nespávám hlídajíc tvé spaní,
střádám tvé naděje i tvá zklamání.
Ukládám vše do koše ze sladkého proutí,
aby si nespatřil, že mne cos rmoutí.
Je krásně na světě, je krásné žití,
co člověk nenajde, může si vysníti.
----------------------------
Dilema
Stojím na mostě a zkouším skočit.
Srdce: ještě nechce
Rozum: nemůže
Vždyť je tu dítě
a cáry citů,
vždyť miluji tě
jak ostrost břitů,
avšak tvá slova –
tušení klamná,
křesají znova
něžnosti zdarma.
Teď nelze utíkat,
zahodit šátek,
náhodu modlíkat,
proklínat zmatek,
který já na duši velký mám,
stojící na mostě s otázkou „Mám?“.
---------------------------
Úsměv
Když úsměv hraje na loutnu rtů,
je radost v duši zabydlená
a člověku zní slova jako píseň.
Krok je lehký, dálka krátká,
Čas se mazlí, vteřina je zlatka,
Za kterou si – zkrátka
Zachceš koupit celý svět.
Když úsměv hraje na loutnu rtů,
je radost v duši zabydlená
a žití svádí jako pouštní žízeň.
