ilustrační foto: pixabay.com
Dlaně prosté od lásky,
v očích němé otázky,
pohled někam do dáli,
kde lásku jsme hledali.
Ruce, co mě hladily,
oči někdy zradily,
co dnes na tom záleží,
kolik hodin na věži.
Slzy stékaj po tváři,
úsměv, co se nedaří,
život podivná je hra,
vítězí i prohrává.
Hodnocení článku:
11 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Lidmila Nejedlá
13.11.2018 13:36
Hezké.
Alena Vávrová
12.11.2018 22:16
Moc hezky jsi, Jitko, tu životní pravdu zveršovala.
Věra Ježková
12.11.2018 17:52
Hezké a pravdivé.
Anna Potůčková
12.11.2018 17:31
Hezká i když smutná poezie ze života nás mnohých.
Jana Šenbergerová
12.11.2018 15:01
A právě proto je třeba radovat se z každého vítězství a netrápit se dlouho žádnou prohrou. Těch prvních přeji mnohem víc než těch druhých.
Elena Valeriánová
12.11.2018 14:58
Pravdivé a dojímavé. Ano, že zivota.
Eliška Murasová
12.11.2018 10:04
Hezké verše, takový JE život, děkuji.
Marie Doušová
12.11.2018 09:37
Dojemné a plné citu. Dík.
Zuzana Pivcová
12.11.2018 09:03
Chvíli mi připadalo, jako kdybych si to říkala sama. Nemyslím krásné verše, jen pocit. Díky, Jituš.
