Přesně těmito slovy začíná osm z deseti telefonických rozhovorů s mojí milovanou maminkou. Den co den.
Jsem doslova nadšená z množství aktivit a podnětů, které si pro své svěřence vymýšlejí v seniorském domově se zvláštním režimem, kde moje maminka pobývá. Dokonce mi jejich výčet posílají mailem, abych byla v obraze a mohla si porovnat realitu s maminčinými historkami.
Nedávno mi zavolala aktivizační pracovnice. Zastihla mě uprostřed nákupu. Když mi podala základní informaci, zůstala jsem stát uprostřed supermarketu a z očí se mi spustily slzy dojetí. To není možné…Naší babičce bude slavnostně předáno osvědčení, že v rámci programu celoživotního vzdělávání na Univerzitě třetího věku Masarykovy univerzity v Brně absolvovala ve svých téměř pětaosmdesáti letech opravdové studium!!!
A tak jsem se s úžasem dozvěděla, že si moje maminka s diagnózou Alzheimerovy choroby skutečně dvanáct hodin obohacovala mysl… Vybrala si obor „slavné osobnosti českého filmu“ a úspěšně v něm obstála, aniž by o tom vlastně věděla.
Nevěřila jsem vlastním uším a dmula se pýchou.
Bohužel jsem tak narychlo nemohla přijet z Prahy osobně, abych byla svědkem předávání diplomu z rukou samotné prorektorky, ale naštěstí mě plnohodnotně zastoupila neteř Petruška. Na babičku si udělala čas a strávila s ní celé odpoledne, což jsem velmi ocenila. Pak mi poslala fotoreportáž mobilem a já jsem mamince všechno vynahradila při další návštěvě.
O své vděčnosti brněnskému Domovu pro seniory Foltýnova jsem psala už několikrát. Ale nezbývá mi, než znovu vzdát hold všem, kteří tak báječným způsobem „obohacují mysl“ našim nejbližším. Všem nám tím přinášejí neuvěřitelný pocit radosti a štěstí.
Děkuji jim za to z celého srdce. Za sebe i za maminku…
Hezké vztahy v běhu času vám přeje
Hanka Švejnohová
