Děkuji všem za milé komentáře, také je mi Chorvatsko blízké, už z mnoha důvodů, ale návraty se mi nedaří už celých 7let, a já jsem dala ten slib, který možná už nesplním, a já jsem zvyklá své sliby plnit, jenže okolnosti jdou zatím proti mě, a to mě dost mrzí, jsem ráda, že většina z vás pochopila, o čem v básničce píši. Děkuji.
V 1969 jsem s kamarádkou procestovala stopem Jugoslávii od Italských hranic až po Albánii a zpět domů. V Dubrovníku se nám tak moc líbilo, že jsme do moře hodily drobné peníze s přáním, ještě se tam někdy vrátit. Splnilo se mi to skoro po čtyřiceti letech. Moře miluji, ať je to v jakékoli zemi. Přeji Ať se vám plní i vaše návraty.
Vím, že už před pár lety ses tu přiznala, jak toužíš znovu po moři. Něco jiného je vlastní slib a něco jiného různé okolnosti. Ale jak píše Jana, ve vzpomínkách jsi u moře často a možná tu blízkost prožíváš víc než mnozí, kteří se tam jedou hlavně vykoupat a opálit.