ilustrační foto: pixabay.com
Proč pláčeš, když
slunce svítí venku?
Pusť ho k sobě na chvilenku,
ať prozáří ti hruď,
zase do života
vrátí se ti chuť!
Mrazivý vítr
hladí tvoje tváře,
krásně se ti červenají
a jde z tebe záře.
Víš dobře, co dokáže
slunce, voda, vzduch,
dobře víš, že nejsi
jen člověk, hlavně jsi
D U C H.
Hodnocení článku:
16 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Benjamin Zigmund
26.2.2019 14:34
Duch vládne všemu, i tělo- podřízeno jemu, nemohlo by žít, kdyby duch, nemohl v něm být...
Co krás máme kolem sebe a nemusíme za ně platit, jen je k sobě pustit - moc se mi to líbí.
Jitka Caklová
7.1.2019 22:27
Květo, vnímám to stejně jako Jana Šenbergerová. Krásně podaný návod na obyčejnou lidskou spokojenost. Díky za slunce vpuštěné do duše ♥
Pěkné! Problém je však v tom, že to mnoho lidí neví a mnoho jich ani vědět nechce.
Olda Čepelka
6.1.2019 17:10
pro mne velmi zajímavý pohled na sebe a svět.
Velice hezky pojatá pravda toho, co hodně lidí odmítá...co si nemohou osahat, vidět. Stačí se jen ztišit a vnímat srdcem,duší.
Eva Mužíková
6.1.2019 12:29
Hezké Květo, hezké.
Jitka Chodorová
6.1.2019 10:09
Paní Květo, potěšila jste mě svou poezií. Děkuji.
Anna Potůčková
6.1.2019 09:41
Nádhera!
Zuzana Pivcová
6.1.2019 09:37
Někdo velice lpí na fyzickém životě, ale přitom si v mnohém škodí. Květa to napsala velmi moudře!