Vánoční přípravy vrcholily. Ale manžel už byl přeslazený a tak si přál mezi svátky a Silvestrem do práce na svačinku jeho oblíbený chléb se sádlem, moji specialitku. Roztopit půl kg sádla, dát do něj umíchanou vepřovou konzervu, utřený česnek, trochu hořčice a jemně osolit. Nechat přejít varem a zchladit.
Když to bylo ještě tekuté, barvy béžové, tak dcerku při umývání nádobí nenapadlo nic jiného než, že je to něco k vylití, nějaké zbytky v kastrolu a šup s tím do záchodové mísy. A bylo po mezivánoční svačině na "šichtu".
Ta pomazánka je opravdu výborná, ale je to kalorická bomba, navíc s česnekem, který už já třeba moc nesnáším, je mi z něj moc těžko. A k dotazu, zda to tenkrát dcerka přežila bez úhony, tak mohu jen dodat, že za to nemohla, ono to opravdu v tom hrnci vypadalo jako něco k vylití.
Některé mé kuchařské pokusy dopadly fiaskem. Ale ráda vzpomínám na vyprávění jedné kolegyně, jejíž rodina měla kocourka. Měli pro něj v lednici pochopitelně krmivo - tedy m. j. kočičí konzervy. Manžel přišel odněkud pozdě domů, nechtěl budit, sáhl napůl potmě do lednice, snědl konzervu, ale pak přece jen druhý den utrousil, že ta paštika byla nějaká divná.
Tak to čas od času udělám sama se svým výtvorem. Nedávno jsem si chtěla upéct bramborák v troubě a místo pečícího papíru jsem omylem vzala svačinový. Placičky byly dokonale připečené, že ani nešly obrátit. A bylo po obědě!
Pred 60 lety mamka pekla kacenu a tuk stradala do kastrulku, po obede jsem myla nadobi a sup s tukem do odpadu, to jsem jeste nevedela jakou lahudku jsem vylila.
Mně se jako malé holce povedlo vylepšit sulc. Mamka ho měla po zabijačce připravený ve větším kastrolu, s nakrájeným masem, kořenovou zeleninou, cibulkou. Já jsem po obědě myla nádobí. Po nahlédnutí do kastrolu jsem myslela, že jsou to zbytky pro dalšího čuníka, tak jsem tam něco málo z talířů od oběda přidala. No, a potom byl sulc opravdu jen pro čuníka.
